 Opravdu zajímavý výsledek měla jedna typická soudní kauza v USA s údajným nelegálním sdílením hudby.
Kontroverzní rádoby ochránci autorských práv, jako je například organizace RIAA v USA, dostali další studenou sprchu u soudu v USA, která bude mít nepochybně důsledky pro jejich další působení. Asi se mnozí shodneme, že chránit autorská práva by se mělo a rozhodně není v pořádku užívat si plodů práce někoho jiného bez zaplacení apod. Asi by se nám nelíbilo, kdyby něco podobného činil někdo nám. Nicméně ochrana autorských práv je hodně složitým tématem. Celé se to samozřejmě točí kolem sdílení a stahování.
U nás stahování autorsky chráněných děl neodporuje zákonu, tudíž je legální (zda je i morální lze diskutovat), tak sdílení takových děl bez povolení a náležité licence autora, už nelegální a tudíž trestné, je. V USA je ale stahování i sdílení autorsky chráněných děl z neautorizovaných zdrojů, bez povolení autora zakázáno. Nicméně nedávné rozhodnutí soudu, umožňuje celkem zajímavý výklad celé věci.
Samotný čin sdílení prý není nelegální. Nelegálním se stává až ve chvíli, kdy si někdo sdílené dílo stáhne. Pak už je to porušení zákona. Nicméně tímto pohledem na věc se celkem podstatně stěžuje dokazování celé věci, hlavně pokud jde o způsob, který například RIAA používala. RIA totiž v podobných soudních případech používala jako důkaz stažené soubory od obviněného, které stáhli pracovníci této organizace pomocí k tomu určené sítě, kterou vydávali za výměnnou. Jenže v tom je ten problém. Obhajobě se totiž v případu, ze kterého tento rozsudek vzešel, podařilo vlastně dokázat, že takový důkaz, jako ho chtěla RIAA poskytnout, není vlastně důkazem, protože ke stažení děl došlo autorizovaným zástupcem vlastníka práv, takže šlo vlastně o legální sdílení a stahování. Nelze tedy dokázat, že se stal trefný čin, protože RIAA neposkytla řádný takový důkaz. Navíc je otázkou, zda by takovým způsobem, jako to RIAA hodlala udělat, by vlastně legální důkaz porušení zákona získat šel. Nejsem sice odborník na americké právo, ale důkaz získaný nelegálním počínáním těžko může být legální důkaz. Tedy kdyby se RIAA podařilo nějak stáhnout důkazy (nelegálně sdílená autorská díla) od nějakého podezřelého, tak aby se nejednalo o stažení legálním vlastníkem, muselo by se jednat logicky o nelegální stahování, čímž by se dle zákona dopustil trestního činu jak „sdíleč", tak stahovač, v tomto případě RIAA.
A co to všechno znamená? No celkem dost. Americký soudní systém, na rozdíl od toho našeho, je stavěn na precedentech, tedy na rozhodnutích v nějakém konkrétním případě, které je poté uplatňováno na všechny podobné a lze se na daný precedent odvolat. To tedy znamená, že RIAA přišla o svou možnost dokázat nelegální sdílení, pomocí stahování svými lidmi a strukturami. Asi nejsem jediný, koho zajímá, jak to tedy hodlá RIAA v budoucnu dokazovat. Nicméně právo se neustále mění a tvoří, takže nepochybuji, že zase něco zkusí, ale momentálně se RIAA chytila do vlastní pasti .... Dokazovat nelegální sdílení legálním stahováním, což z něho dělá legální sdílení, dost dobře nejde. Inu, kdo jinému jámu kopá ....
Zdroj: theinquirer.net
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
. Pokud by mělo AMD na trhu nejrychlejší procesor nebo aspoň efektivnější architekturu, asi by vás něco takového vyslovit ani nenapadlo...
