Po sérii nezdarů pro společnost RIAA, která se zabývá potíráním softwarového pirátství, přichází tentokrát skutečná rána ...
Můžeme plynule tématicky navázat na článek Hráči na PC příliš kradou - jak odstranit pirátství?
Jak jistě víte, existují společnosti, které se zabývají ochranou autorských práv tvůrců softwarů a bojem proti softwarovému pirátství. Na tom by nebylo nic špatného, ba právě naopak. Samotný cíl, kdy je se softwarem nakládáno přesně podle podmínek jeho tvůrce ke spokojenosti jak uživatelů, tak autora, je jistě chvályhodný a těžko proti němu může někdo něco namítat. Bohužel způsob, který společnosti zabývající se ochranou těchto práv bojují, je často také za hranicí zákona a minimálně ho můžeme považovat v mnoha případech za stejně nemorální, jako kradení softwaru. Nicméně naštěstí jsou to pořád soudy a zákony, které rozhodují o tom, kdo co udělal a jak má být potrestán a za jakých podmínek lze nebo nelze daného člověka stíhat, získávat důkazy, podávat žaloby atd.
Není tomu tak dávno, co se různým rádoby ochranářským společnostem, které často fungují jako regulérní firma honící se za penězi, podařilo se samotným zdiskreditovat v očích zákona a úřadů. Nejkřiklavějším případem je společnost RIAA. Ta proslula hlavně podáváním žalob na lidi, které třeba nikdy žádný PC nevlastnili, nebo dokonce jsou již i po smrti. Není tomu ani tak dávno, co různým úřadům došla s touhle autorskou organizací trpělivost. Zejména vysoké školy byly neustále společností RIAA žádány o špiclování a práskání svých studentů, ohledně jejich aktivit na internetu, stahování filmů, hudby atd. Vysoké školy se však za práva svých studentů postavili a společnost RIAA pěkně odpálkovali. Když RIAA nevyšlo tohle, pustila se do vlastních aktivit získání potřebných důkazů. Ovšem udělal to způsobem, který sám šel za hranici zákona. RIAA zkrátka dala do výměnné sítě patičky na uživatele - různé audiovizuální materiál, který opatřila špikovacími prográmky, které samozřejmě měly za úkol chytit, vystopovat a usvědčit dotyčného uživatele z porušení autorského zákona. Jenže celá tahle aktivita vyšla zcela naprázdno a pro RIAA skončila dost velkým překvapením. Jednomu z obviněných na základě důkazů získaných výše uvedeným způsobem, se podařilo soud přesvědčit o tom, že vlastně těžko mohl být spáchán nějaký trestní čin stahování a sdílení autorských děl, když sám autor (v zastoupení společnosti RIAA) umístil takové materiály za účelem sdílení a stahování na síť a tedy nešlo o nelegální stahování, což je v některých zemích včetně USA trestné. Zástupci RIAA ještě možná teď sedí s otevřenou pusou do kořán v dotyčné soudní místnosti a nevěří, co právě soud uznal. Kdyby věděli, co je čeká za pár dní na to, asi by se mnozí právníci na kariéru v RIAA vykašlali úplně ...
Před pár dny se v USA konal další soud, kdy společnost RIAA žalovala uživatele, v tomto případě manžele Howellovi, za nelegální sdílení autorsky chráněných děl, v tomto případě se jednalo o několik mp3 skladeb. Manželé se u soudu hájili tím, že si z legálně pořízeného nosiče udělali pomocí programu KaZaA kopii pro vlastní potřebu, ale nevěděli, že tento program automaticky zpřístupnil soubory ke stáhnutí v rámci Internetu. Při výpovědi zazněla možná památná věta: .... „Já nic nesdílel, to počítač sdílel, dal to na internet a já o tom nevěděl ...."
Soud dal obžalovaným za pravdu a v rozhodnutí stojí, že neautorizované sdílení autorsky chráněných děl není samo o sobě porušováním autorských práv. Tohle rozhodnutí bude mít dalekosáhlé důsledky, pakliže se ho nepodaří nějakým způsobem změnit. Americký soudní systém totiž staví na precedentech, tedy na rozhodnutích soudů učiněných v minulosti a které se berou v potaz při projednávání podobných případů i dále. Většinou se jimi soudy řídí a asi tušíte, co by pro RIAA znamenalo vznik precedentu výše uvedeného znění. Osobně mě zaujala právě věta „Já nic nesdílel, to počítač", které soud jak se zdá vzal za svou. Kromě toho, že zde byl vlastně za viníka označen počítač, byla v rámci obhajoby úspěšně použita i neznalost a neschopnost uživatele. I když soud rozhodl podle mě v tomto konkrétním případě správně, že oba manželé to opravdu nevěděli, osobně mě přijde uznání obhajoby výše uvedeného znění a smyslu dosti nebezpečná. Svádět vinu na počítač a software? To je opravdu hodně mimo. Počítač a software dělá jen to, co ho člověk naučil a k čemu ho vyrobil a vyvinul. Sám o sobě nemůže nic udělat jen tak. Pokud jde o samotný software, že software to udělal, opět dělá jen to, co ho člověk naučil, co mu umožnil a co po něm chtěl. Vyloučíme-li jako viníka uživatele softwaru, který nemusí být a často není obeznámen se všemi funkcemi a vlastnostmi softwaru, zůstává nám jako viník autor, který program udělal tak, a by něco dělal. A vztáhneme-li to na výše uvedený případ, tak viníkem je jasně autor programu, který umožnil to, že program a počítač sdíleli daný obsah bez vědomí uživatele. Nevím, zda to u dotyčného soudu zaznělo, ale myslím, že by bylo velmi nemoudré obviňovat z lidských chyb, neznalosti a porušení zákona samotný počítač. Nicméně společnosti RIAA zůstali opět oči pro pláč. Jejich prostor pro další působení se značně zúžil a dobře vědí, že jim nejspíše již nezůstalo nic, čím by v rámci zákona mohli pokračovat v tom, co dělali doposud. Nemají je rádi úřady, nemají je rádi uživatelé a nemají je rádi ani soudy, které již daly najevo, že další žaloby typu ten sdílel dvě písničky, přičemž RIAA doufá, že se žalovaný zalekne a pokusí se dohodnout na mimosoudním finančním vyrovnání, už přijímat nebude. Navíc poslední dvě rozhodnutí v kauzách vedených společností RIAA udělaly této společnosti takovou čáru přes rozpočet, že bych se nedivil, kdyby RIAA tak jak ji známe dnes, vlastně přestala existovat ...
Zdroj: DailyTech.com
AUTOR: Jan "DD" Stach |
---|
Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|