 Digitalizace hudby nastoupila v druhé polovině 80.let. Vypalování CD přišlo až poději. A dnes?
Sony CDP-101 byl první CD přehrávač na trhu. A s ním odstartovala i digitalizace hudby a velká změna hudebního průmyslu, s čímž se srovnal až teprve nedávno, když už i CD vlastně skoro vymřely. Poprvé jste si mohli (tedy na západě) přehrát doma CD disk v říjnu roku 1982. Designově sice první přehrávač nebyl zrovna krasavec, ale funkčně už v podstatě nabízel vše, co jeho předchůdci v mnoha podobách po něm.
Pokud vás zajímá startovní cena, tak ta v době uvedení činila zhruba 730 dolarů, což byl tehdy pořádný balík. A výběr a ceny CD disků také nebyly zrovna zajímavé. U nás, kde se v té době stále ještě „budoval“ socialismus a přátelství na věčné časy, jsme si na první „český“ CD přehrávač museli počkat do roku 1985, kdy se začala vyrábět TESLA MC 900, což byl licenčně Philips CD204. Nicméně digitální hudba a CDčka rozhodně nebyla ještě dlouho běžnou, natož běžně dostupnou věcí, řadu let.
Jako obvykle masovému rozšíření bránila vysoká cena novinek. A tak většina populace byla odkázána na levnější magnetické kazety, případně v 80.letech stále ještě hojně šířené klasické vinylové desky. Až kolem poloviny 90.let přehrávače a CD disky zlevnily natolik, že se mohly začít masově šířit. Výrazně k tomu přispěly i zapisovatelná CD, tedy éra vypalování a masivní digitalizace hudby a také rozmach domácích PC. Zapisovatelné CD-R se sice už objevilo v roce 1988, ale masového rozšíření se dočkala tato technologie až v druhé polovině devadesátých let (u nás až ke konci devadesátek). Spolu s tím se masově šířila digitální hudba, mp3, grabování a hudební průmysl čelil změnám, se kterými se ještě mnoho let poté nedokázal srovnat.
Diskuse se vedou kolem kvality zvuku z CD a také jejich výdrže. Pokud jde o digitální kvalitu, i na dnešní poměry fakticky stále formát CD nabízí vše, co většina běžných uživatelé technicky potřebuje. S fyzickou výdrží disků a záznamů na nich, je to ale různé. Říkalo se, že CD je navždy. Nicméně dnes víme, že to není tak úplně pravda. Mnoho i „originálních“ CD disků je dnes už nečitelných (záleží na technologii jejich výroby), o doma vypalovaných discích pak můžeme s klidem říci, že většina už je nečitelných. Jsou výjimky, ale dnes rozhodně víme, že CD není navždy a téměř jistě nevydrží kdysi inzerovaných 1000 let (CD samo o sobě asi ano, ale zápis na nich nejspíše ne). Ne že by nás to někoho trápilo (pokud tedy někdo neudělal „časovou kapsly“ s daty na CD :) ). Dnes, v roce 2017, už CD jako taková dávno vymírají (či už vymřela?). Digitálně prodávaná hudba je dávno v objemech překonala, většina z nás už nemá ani kde si případně CD přehrát. Statečně vývoji odolávají výrobci hardwaru, kteří stále ve velkém hlavně k základním deskám, přidávají do balení CD s ovladači :). Jenže většina z nás si to CD může tak akorát točit na prstě.
Je tomu tedy 35.let od představení a uvedení prvního CD přehrávače, ovšem je otázka, zda to není narozeninová oslava in memoriam. Přiznám se, že je tomu už několik let, co jsem vyházel skoro všechna CD, která jsem měl (a že jich bylo hodně). A těch pár zajímavých originálek (hudby i her) co jsem si nechal (asi abych měl v budoucnu co vyhodit), netuším, jestli jsou ještě vůbec funkční. Někde se mě tu sice válí DVD-RW SATA mechanika, ale neměl jsem nějak potřebu se k CD (či DVD) vracet. Pravděpodobně jste na tom většina podobně. Je to ale smutné mít jen 35.let a už být po smrti :).
| AUTOR: Jan "DD" Stach |
|---|
| Radši dělám věci pomaleji a pořádně, než rychle a špatně. |
|
A zatím i vše na čem přehrát. No s tím všechno se dá stáhnout bych byl opatrný, kdysi jsem kvůli vadnému disku přišel o film A Grande Arte z roku 1991, a s českými titulky se to opravdu sehnat nedá. Ani na VHS...
