Strana 5 z 6
- Přetaktování a výkon před a po přetaktování
Obecně pro Intel Sandy Bridge v aktuálních revizích platí (a K verzích), že napětí 1.25-1.3V stačí obvykle až na 4.2-4.4 GHz, pro rozsah 4.4-4.6 GHz je třeba napětích kolem 1.35-1.4V a mít zapnutou kalibraci LLC. Pro takty 4.6-4.8 GHz nám může stačit 1.35-1.47V (zde se láme chleba u průměrných a horších kusů) a již ultra high LLC a pro průměrně dobré a lepší kousky jsou potom takty 4.8-5 GHz, kde je potřeba 1.37-1.5V. Pouze vynikající kousky dávají nad 5 GHz stabilně a to s napětím od 1.4V až po relativně nebezpečných 1.6V. Pouze ty nejlepší procesory mohou atakovat hranici nad 5.1 GHz stabilně! A to za použití vzduchového a nebo lehkého komplexního vodního kitu (např. H70, H80 apod.). Problémem při vysokých napětích bývají teploty, i z hlediska již otestovaných degradací čipů uživateli na XS fóru nelze doporučit napětí nad 1.425V (pokud Vám teda nevadí případný nákup nového čipu již po půlroce až roce užívání).
Jako základní deska posloužila Maximus IV Gene-Z čipsetu Z68. Zdroj byl Corsair AX1200 a chladič tentokrát pouze Gelid Tranquillo první revize. RAM jedny z nejlepších- GSkill RipjawsX 2133 MHZ 8-9-8. Můj kousek, jak vidíte níže, byl ochoten pracovat stabilně na 4600 MHz s vypnutým PPL overvoltage a navíc s pěkným napětím 1.35V.
Jako další krok jsem již musel zapnout PPL overvoltage a navýšit napětí na akceptovatelných 1.43V, to mě posunulo až na 4800 MHz a zde bych správně měl skončit (vzhledem k napětí).
Pokusně jsem však zkusil nalézt limit procesoru a doškrábal jsem se až na 4926 MHz stabilně s napětím 1.475V.
A jak se to projevilo na výkonu? Podívejme se na grafy benchmarků i praktických měření. Nutno ještě podotknout, že v základním nastavení procesor i7-2600k běžel vždy na 3.8 GHz i při zatížení všech jader (to je bonusové auto nastavení na ASUS deskách) a RAM v defaultu byly nastaveny trochu nadstandartně na 1600 MHz.
|