|
Strana 1 z 6  Po prvním díle jak taktovat procesory na AM3 se dnes vrhneme na neméně zajímavou platformu LGA1155. Sandy Bridge v K verzích jsou opravdu vděčnými hračkami pro běžně užívaný overclocking.
Tímto navazuji na první část svého článku o taktování procesorů do patice AM3 (tedy Phenomů II a Athlonů II, který zatím najdete na jednom nejmenovaném webu). O procesorech Intel Sandy Bridge se již napsalo spousty a spousty článků. Stále jsem však bombardován dotazy, jak přetaktovat a případně vyladit i tuto, na oko triviální, a zároveň povedenou platformu k dokonalosti. Nuže, s chutí do čtení.Na úvod si řekněme, že procesory můžeme taktovat pouze na základních deskách čipsetu P67 a nebo Z68. My si v praxi ukážeme možnosti přetaktování na základní desce Z68 čipsetu, konkrétně na ASUS Maximus IV Gene-Z. Ještě jsem ji z ledabylosti nevrátil. Základním problémem taktování procesorů třídy Intel Sandy Bridge je chybějící externí generátor taktu. Základní takt sběrnice činí 100 MHz a jeho navýšení nám přímo ovlivňuje nejen frekvence procesoru, ale i uncore procesoru, RAM, PCIe sběrnice, PCI, USB, SATA. Ty totiž nemají (kromě RAM) své měnitelné děličky. Takto se tedy velmi brzy dostaneme na limit přídavných sběrnic a systém se najednou chová nestabilně a nebo se do něj vůbec nedostaneme. Obecně se ukázalo, že limit BCLK (baseclock) se většinou pohybuje mezi 103-109 MHz.
Podívejme se ve stručnosti, z čeho se procesor Sandy Bridge skládá. Nově v die procesoru přibyla jednotka grafického jádra a nově je zde také tzv. systém agent. To dobře popisuje několik obrázků níže.
Co je vlastně systém agent? Systém agent v sobě obsahuje podčásti PCIe, I/O, DMI, paměťového řadiče (IMC), -je to samostatný podokruh v CPU. Řečeno zjednodušeně, je to nový CPU-UNCORE s více prvky než měly předchozí generace procesorů (a zároveň z názvu plyne, že řídí mnoho věcí v celém procesoru- např. P-state). Jeho taktovatelnost je velmi omezená a souvisí pouze s taktováním BCLK (jádra procesoru na frekvenci Systém agent vliv nemají).
Největším přínosem taktování a tedy jediným smysluplným je nyní navyšování frekvence jader. To aplikujeme zcela jednoduše pomocí položky „Turbo ratio“. Maximální turbo násobič je u každého odemčeného procesoru jiný, nejčastěji ale převažuje maximální násobič 58x.
Zajímavostí může být i možnost přetaktování „uzamčených“ procesorů. To je možné realizovat pomocí navýšení turba nad standartní hodnoty. Pokud máte procesor A, který umožní v základě různá defaultní turba nazvané B (různé pro 1 vlákno, pro 2 vlákna, pro 3 vlákna a pro 4 vlákna), potom můžete nastavit nové maximální turbo C, které je o 4 násobiče vyšší od defaultního chování B turba!
|
