Strana 4 z 7
A jak se říká to nejlepší na konec. Levá bočnice mi dala opravdu celkem zabrat. Vůbec se mi ale nelíbilo, že bych musel při každém otevírání skříně sundat celou bočnici, kterou mimochodem drží 8 šroubků- je to dost velká plocha a nechtěl sem, aby to někde „klepalo“. Poté jsem chtěl udělat dvě menší křídla, která by se otevírala jako skříň, to je poměrně těžké na realizaci. Nakonec jsem zůstal jen u jednoho křídla prosklených dveří.
Dveře jsem chtěl udělat tak aby co nejlépe opticky seděli v bočnici. Musel jsem velice opatrně vyříznout celé dveře do bočnice a dát pozor aby bylo vše rovné. Z toho vyříznutého kusu jsem poté vyrobil rám na dveře. Je to celkem hezké na pohled jak ty diamanty i po tom řezu sedí vedle sebe, mezírka tam sice je, ale není to nijak tragické. Bočnice je dost velká tak jsem si mohl dovolit celkem větší dveře, bez problémů tam projde jakákoliv část počítače.
Potom jsem začal přemýšlet, jak bych se zbavil té vzniklé mezery mezi dveřmi a bočnicí.
Naskytlo se celkem jednoduché řešení v podobě rámečku z plexiskla jen o trochu větší, než jsou dveře samotné, s drobným vnitřním přesahem (asi 6-7mm). To jsem přišrouboval zevnitř na bočnici, vznikl tak jakýsi rám okolo dveří. Dveře samotné jsou pak připevněny dvěma malými závěsovými panty a na zajištění proti otevírání jsem dal jen malý magnet, který dosedá na jeden ocelový šroub ve dveřích. Je to velice jednoduché a drží to pevně. Tímto jsem vlastně skončil „hrubou“ práci na skříni. |