 Nemáte děti? Nevadí! Stačí představivost, rozhled a určitá vyzrálost.
Přesto doufám, že se i pár tatíků najde. Cílem článku je netradiční pohled na rivalitu hraní her na různých platformách – konzole vs. PC.
Během všech nekonečných debat na toto téma se zapomíná na to nejdůležitější. Čas a jeho účelné plýtvání – hezký oxymóron. Hry obecně jsou zhoubou, která Vás okrádá o čas. Může být vůbec hraní pozitivní? Ano, ale musíte splnit minimálně dvě podmínky. Musíte hrát na počítači a nesmíte mít sklony k závislosti. Ta druhá podmínka je snad jasná – pokud hrajete moc dlouho, tak se pozitivní efekt na Váš mozek vytrácí a nastupuje negativní. Jojo, všimli jste si jak se Váš mozek po hraní her osvěží, napadají Vás nové cesty a řešení problémů, které jste před tím neviděli a nebo pokud jste měli „depku“ jak sama zmizela. O těhle pozitivech se skoro nepíše a přitom se pauza strávená únikem do virtuální reality může rovnat osvěžující vycházce na čerstém vzduchu – alespoň pro mozek. Jediný problém je, jak zjistit správnou míru stráveného času – já osobně stále hledám nebo spíš už jsem se smířil s tím, že správnou míru při hraní strategických her vždy překročím a tudíž je nemůžu hrát. Ještě že tu jsou např. 3D akce, u kterých tu míru tak nějak zvládám. Osvěžení mozku nabízí samozřejmě i konzolové hraní, takže v čem je problém?
Škola hrou
Ano, ano, ať už děláte cokoliv tak se vlastně učíte. Je samozřejmé, že některé typy her jsou méně „informativní“ a některé jsou přímo vzdělávací (nejsou bohužel tak zábavné jelikož děti vycítí, že už překročily hranici mezi hrou a vzděláváním), ale o těch psát nechci. Kategorie her, které jsou nejvíce vzdělávací a jsou přitom stále hrami se dělají hlavně pro platformu PC. Jaké jsou to kategorie? Kvalitní simulátory (např. letadla, ponorky, auta), hutné strategie a adventury. Chcete aby Vaše díte nalezlo motivaci k učení angličtiny? Nekupujte mu hry s českým překladem, ale např. adventuru v angličtině (ideální řešení). Pro začátek by stačila i ne zcela jednoduchá střílečka s anglickým menu a občasnou konverzací ve hře. Nemá Vaše dítě vztah k technice jenom kvůli nesoustředěnosti, pubertě nebo jen lenosti? Doporučuji hard-core simulátory letadel nebo jakéhokoli jíného prostředku. Kdo někdy hrál např. IL-2 Sturmovik tak chápe. Hutné strategie mohou pomoci s kreativním a strategickým myšlením, ale z mé zkušenosti vyplývá, že děti pod 10 let jim přijdou na chuť málokdy – a nátlak nezabírá.
Hardware a software
Další opomíjenou věcí při PC hraní je určité nevyhnutelné sklouznutí od hraní k zjišťování všemožných věcí týkající se hardwaru a softwaru. Ovladače, operační systémy a hardware – to jsou oblasti ve kterých se buď dítě začne orientovat nebo se nedostane ke hraní své oblíbené hry kvůli občasným, jednodušše řešitelným, problémům. Pokud tedy nepřijde hloupý dospělý, který se nechá ukecat a není tvrdý - „jestli chceš hrát tak si to vyřeš sám“. Znám spousty (většinu) lidí co se k zájmu o PC dostali právě přes zálibu v PC hraní. Považuji za normální, že jaksi většina 6 letých dětí nesedne k počítači, protože chce programovat. Hardware je zase elektronika, která se od elektroniky jiné liší minimálně a analogie lze hledat i třeba v automobilovém průmyslu, takže získané vědomosti a dovednosti se můžou hodit. V počítači se můžete hrabat a dokonce si ho sami výrazně upravovat, ale co konzole? Potřeba technické zručnosti u nich končí na "zprovoznění" joysticků a vložení média.
Znalosti s konzolí? Nula!
A teď si představte chudáka dítě, kterému místo PC koupíte konzoli. Od čeho všeho ho odříznete. Jaký pohár potenciálních vědomostí vylijete do kanálu. Nejméně špatné řešení v rámci konzolí je snad jen Nintendo Wii, ale já osobně bych volil čistě hraní a nebo čistě pohyb venku . Doufám, že článek padne na úrodnou půdu a i čtenáři bez dětí se zamyslí nad smysluplností hraní na konzolích. Čas Vám nikdo nevrátí tak proč nemít to nejlepší co je zároveň nejužitečnější.
Nad sklenkou vodky s trochou džusu mě napadla zajímavá shoda náhod ukazující, kam vede cesta laciné zábavy skrze konzole a laciná zábava obecně. Víte proč se ve vyspělých západních zemích prodávají lépe než u nás počítače od nějvětších světových výrobců? I když jsou v nich použity kvalitativně horší komponenty a např. BIOS základních desek je úplně k ničemu? Je to důsledkem nevědomosti pramenící z lenosti. Proto v těhle zemích mají takový úspěch konzole a PC hraní je na vedlejší koleji. Úroveň vzdělání, všeobecné znalosti a technická zručnost je mezi střední třídou v těchto vyspělých zemích na takové úrovni, že to vypadá jako by tam byli jen hlupáci a nebo géniové. Střední "inteligenční" třída se jakoby vytratila. Nějaký český profesor psal, že trojkař z českého gymplu se v USA stane premiantem třídy - slyšel jsem i horší řeči o britských studentech, takže mu věřím. Důvodem přesouvání výrobních a vývojových kapacit do chudších zemí není jen vysoká cena práce. Můžete mě označit za fanatika (co se šprtá i když střílí vetřelce) do celoživotního vzdělávání, co všemožně rozšiřuje obzory a pedantského mučitele svých budoucích dětí, ale popsanou realitu popřete těžko. Buďme rádi, že nejsme "vyspělí" jako např. USA, protože se ještě můžeme poučit do budoucna tím jak budeme rozlišovat lacinou zábavu od alespoň trochu hodnotné. Proto si vážím bohatých lidí, co znají hodnotu peněz a hranice hlouposti.
PS: Abych řekl pravdu tak k napsání tohoto článku mě částečně inspiroval zumpar1234. Začal jsem přemýšlet o důvodech jeho nenávisti ke konzolím a zjistil jsem, že se i přes svojí kontroverznost (snad jen důsledek "upřímnosti" a z ní pramenící problémy s bontonem) ohledně hodnocení konzolí nemýlí.
PSS: Podobná úvaha by se dala analogicky napsat i k tématu Linux vs. Windows – určitě by ale nebyla tak jednoznačná.
|
A už to bylo...
.
Veď su stále rovnaké. 
Tych problemov je este ovela viac ale ja už fakt nemam chuť srácať čas v nikdy nekončiacych diskusiách PC vs konzole a idem si radšej niečo zahrať. 
Akú máš verziu Opery 
