Po značném úspěchu původního dílu se v indie studiu Dennaton Games pocházejícím ze Švédska rozhodli potěšit nás jeho nástupcem. Hra, která měla být původně pouze rozšířením prvního dílu, nabrala časem takových rozměrů, že se tvůrci rozhodli vydat ji, jako samostatný titul. Nutno ovšem zmínit, že by bylo až s podivem, kdyby si na nás dva a půl roku připravovali jen DLC s pár několika dalšímy levely. Jak se tedy pokračování s podtitulem „Wrong Number“ povedlo ? Pojďme se na to podívat.

Po rychlém stažení z GOGu ( titul zabírá jen pár GB místa ) se ocitám v dobře známém menu. Již zde mě upoutá specifický soundtrack. Ten působí značným „psycho“ dojmem. Vzhledem k tomu, že celá hra je tak nějak psycho to však vůbec nevadí. Naopak skvěle doplňuje atmosféru a pěkně zapadá do chaotického tempa gameplaye. Menu mi nabízí jen opravdu základní nastavení a mě tak nezbývá nic jiného než se pustit do samotné hry. Již úvodní část hry nám zodpoví několik otázek. První z nich je grafika. Grafický kabátek hry zůstal defacto nezměněn. Nebyl k tomu také důvod. Pixelartové provedení působí stále stejně dobře a co se týče GUI, tak to se omezuje pouze na ukazatel bodů a munice a těžko zde budete hledat nějaké větší změny. Rovněž ovládání zůstává nezměněno a stále vám stačí klasická kombinace WASD a myši. Jednoduché a efektivní.

Co se však nezměnilo, je příběh. Ten sice navazuje na první díl, přesto se ale ho však nebudeme prožívat v kůži/masce hrdiny prvního dílu ale hned několika osob. V průběhu  hry budeme přeskakovat mezi hraním za úplně nové postavy (např. detektiva, herce, gorilu) nebo za členy gangu maskovaných psychopatů, které můžeme znát již z prvního dílu. Prvně zmínění mají k bezhlavému zabíjení alespoň nějaký důvod. Naši staří známý to však dělají jen tak z nudy. Pokud budete chtít celé story pochopit, budete muset dávat při příběhových vsuvkách po úspěšném zmasakrování každé oblasti dobrý pozor. V případě, že tak neučiníte se vám bude celý děj zdát, jako série událostí, bez jakékoli návaznosti, což není tak úplně pravda. V případě, že budete všechny dialogy pečlivě vnímat, shledáte příběh ve „Wrong Numberu“  podstatně záživnější než v jedničce. Avšak ani zde není hlavní dominantou hry.

Tou je samozřejmě samotná akce. Ta zůstala stejně chytlavá a zábavná, jako v jejím předchůdci. Stále je to tedy ta stejná šílenost, jak si ji pamatujeme. Vlítneme do budovy, sebereme prvnímu neštastníkovi železnou trubku, rozmlátíme mu s ní lebku, následně jí hodíme po další přibíhající existenci a bereme do ruky jinou. Postup opakujeme do doby, než takto vytřískáme celé patro. V případě, že nám nevadí menší bodové ohodnocení, si můžeme průchod usnadnit i střelnými zbraněmi. Hra nám v tomto ohledu nabízí celkem slušný arzenál obsahující většinu dobře známých zbraní od základních M9-tek, až po brokovnice a různé útočné pušky. Celé patro se zdá být vyčištěno. Skvěle budeme se moct přesunout do dalšího. Zdá se vám to jednoduché? V tom na vás ale přes půl budovy přiletí kulka a vy končíte. Žádné HP, žádný kevlar, žádný autoheal. Zasáhne vás kulka? Dostanete  pěstí? Konec. Nezbývá vám nic jiného než opakovat celý level, respektive jedno z jeho pater. A většinou to nebudete opakovat jednou, dvakrát ani pětkrát. Budete to dělat velmi velmi často. Naštěstí to vzhledem k tomu, jak zábavné to je, nebude působit takovou frustraci, jako v jiných hrách a hezky to natáhne herní dobu. Proč také ne? Když je to švanda. V tomhle ohledu zůstalo vše při starém. A nutno uznat, že to stále funguje a baví stejně dobře. Díky o něco více propracovaným mapám a maskám, dokonce ještě o něco lépe.

Pojďme se tedy podívat na ty masky. Ty teď mají na celkový gameplay o  něco větší dopad. Jejich schopnosti vás budou nutit více si přizpůsobit váš herní styl. Maska tygra vám, například dá možnost instatně zabíjet nepřátele pouhým úderem. Na druhou stranu nebudete moci používat střelné zbraně. Jiné zvíře vám zase dá možnost dělat kotouly a uhýbat tak nepřátelům. Jedna z masek vám dokonce dá možnost ovládat dvě postavy… Výběr té správně je teď zkrátka o něco důležitější.

Po úspěšném dokončení levelu vás většinou čeká menší vsuvka, kdy někam přijdete a s někým si popovídáte. Po tom už nezbývá nic jiného než hodnocení vašeho hraní. Dostáváte známku jako ve škole ( představte si, že jste američan ) od A do F. Přičemž body dostáváte podle toho, jak elegantně rozflákáte čumák všem okolo, případně podle toho jaké si mezi tím necháváte časové mezery. Mě osobně se většinou nepodařilo dosáhnout známky vyšší, než C. Asi jsem správně nepochopil systém bodování. Ten by ve hře mohl být nějak vysvětlen. Bohužel tomu tak není.

Jak to tedy shrnout ? Hotline Miami 2 je rozhodně důstojným pokračováním svého předchůdce. V některých ohledech je vidět menší zlepšení. Tím myslím hlavně rozmanitější prostředí, poutavější příběh a o něco lepší zpracování masek. Vše ostatní zůstává stejné. Jako negativa bych označil přeci jen malý počet vylepšení nebo například absenci pořádných bossů. Na škodu by také nebyly nějaké nové zbraně. Za mě tedy 8/10. Hru je možné zakoupit na Steamu za  8,5 Eura, což není vůbec špatné. Celkem mě mrzí, že podle slov vývojářů nemáme čekat další díl.

PS: Pokud jste se dočetli až sem, budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu k článku. Co zlepšit atp. Děkuji