• Assassin’s Creed Valhalla: TEST výkonu GPU, CPU a RECENZE

                                                        – nejlépe vypadající hra současnosti?

Pokračování Assassin’s Creed ságy nás tentokrát zavede na sever. Tedy Norska a do ranně středověké Anglie. Nový díl s podtitulem Valhalla se zaměřuje na Vikingy. Stejně jako předchozí díl Odyssey jde cestou větších RPG prvků v otevřeném světě, a tedy odlišnou cestou, než původně kdysi série začínala. Dá se říci, že Assassin’s Creed Valhalla je mnohem víc hra typu Witcher 3, tedy příběhově rozsáhlé RPG v propracovaném světě s propracovaným soubojovým systémem. Dnes se tedy podíváme jednak na to, jaká je samotná hra. Ale také na to, jak se hýbe na našich počítačích.

Assassin’s Creed Valhalla používá stejný technický základ, jako předchozí díl Odyssey, jež proslul svou úžasnou grafickou stránkou. Novinka o trochu posouvá možnosti a optimalizace. Na úvod klidně řeknu, že tohle je asi nejlépe vypadající hra s otevřeným světem současnosti. A přitom není zdaleka tak náročná, jako mnohé nově vycházející hry s podstatně horší grafikou.

• Gameplay

Začněme ale u samotné hry. Pokud jste hráli předchozí díly, tak víte, že od Egyptského dílu Origins, se série vydala ve výrazně odlišném stylu než předchozí díly. Přesto pokračuje jako celek v hlavním příběhu dál. Assassin’s Creed se vlastně příběhově odehrává v moderní přítomnosti s tím, že ovšem drtivou většinu her v těch historických dobách, hrajete vlastně jako „Matrix“. Tedy ve vzpomínkách v počítačové simulaci. Bohužel nejnovější díl Valhalla, i když přímo navazuje na extrémně obsáhlý řecký Odyssey, tak celou sérii posouvá jen o malý krok v hlavním příběhu. A to navíc způsobem, který si moc fanoušků nezíská, protože do značné míry popírá předchozí díl. Tohle je vlastně asi největší problém Valhalla. Ale o tom až v závěru.

Pokud jde o vlastní hru AC Valhalla, tak se vydáme osidlovat ranně středověkou Anglii v kůži norského válečníka/válečnice (volba pohlaví je na nás, ale nemá žádné zásadní dopady ani příběhové rozlišení, na rozdíl do předchozího Řeckého dílu, kde to bylo více rozlišeno). Začátek je v roce 873 v Norsku, ale poměrně rychle se pak přesunete do Anglie, kde se odehrává drtivá většina hry. A čeká na vás velký svět k prozkoumání.

Dokonce máte opět možnost budování vlastní osady, což je prvek, který už v sérii několik dílů zpět byl. Je tu znovu, bohužel opět nenabízí žádnou volnost. Vše je předem jasně dané a součástí příběhu hry samotné – myslím si že tady by nějaký budovací sandbox systém mohl být zajímavý (ala Fallout 4 třeba). Víceméně se hra jinak herně příliš neliší od svých předchůdců. Opět máte po velké mapě rozesety kontrolní vyhlídky, které odhalí kus mapy a další prvky. Každá oblast má jasně daný počet pokladů, tajemství a příběhů. Na pozadí toho se odehrává velký příběh o ovládnutí celé Anglie. A vy jste samozřejmě opět hybatelem všech událostí.

Vtipné je, že stejně jako předchozí Odyssey, není vaše postava vlastně ani členem řádu Assassinů jako u původních her, ale narazíte na ně jen „okrajově“. Takže vlastně jím nejste, ale i tak pro něj vlastně plníte úkoly, a lovíte templáře a ti jsou součástí příběhu, jako obvykle. Je to tam evidentně naroubované. Bohužel psaní a příběhový scénář není silnou stránkou tohoto dílu.

Jednotlivé oblasti mapy jsou plné zvířat a různých lidských přátel i nepřátel a ti se neustále obnovují, takže přísun všeho je prakticky nekonečný. Vliv na jednotlivé oblasti mají jen události hlavních příběhů. V rámci nich máte nově i sem tam možnost ovlivnit podobu událostí rozhodnutími. Ovšem na úroveň třeba u Witcher 3, to zdaleka nemá. I když se hra snaží být hodně podobná. Tohle je asi největší novinka u tohoto dílu, že ta rozhodnutí mají větší vliv než v předchozím. Chybí zde ale ten aktivnější systém proměny mapy, inicializace válečných střetů atd., jako tomu bylo v minulém dílu.

Příklon k příběhovému RPG je i u tohoto dílu výrazný. Proti Odyssey došlo k úpravě systému vylepšování zbraní, který dává větší smysl. Jsou jen tři stupně + možnost osazení výbavy dodatečnými zlepšením přes runy. Propracování jednotlivých zbraní je vynikající, máte na výběr různé druhy a všechny pro různý přístup k soubojům, které jsou výborně vyvedeny. A máte různé možnosti, jak se s nepřáteli vypořádat. Nechybí samozřejmě styl „Assassin“ ;).

Vaše postava nadále leveluje, a to přes odemykání schopností ze tří různých větví. Je to nejrozsáhlejší strom dovedností a současně nejméně přehledný, jaký jsem ve hrách v poslední době viděl. Maximem je „power level“ 400. Různé oblasti a protivníci mají sílu v rozpětí asi 50 – 350, takže v pozdějších fázích i na nejvyšší obtížnost jste prakticky bůh. Ostatně na toho si v jedné větvi příběhu také zahrajete ;).

Celkově prostě „business jako obvykle“. Pokud se vám líbila Odyssey, tak Valhalla je víceméně to samé, jen v jiném prostředí, bez námořních bitev a inicializace velkých bitev. A taky trochu méně šplhání a akrobacie :). Více si ale řekneme v závěru.

Teď se podívejme na technické zpracování …