• FarCry 2: recenze herní pecky roku nebo zklamání roku?

  Dnes se podíváme na recenzi jedné z letos nejočekávanějších her. FarCry 2 je zde, ovšem zanechává rozporuplné dojmy. Dva názory si můžete přečíst v dnešní kompletní recenzi. Původní FarCry, byl překvapením roku 2004. Hra vyšla dříve než Doom 3 nebo Half-life 2 a překvapila herní publikum svou precizností a zpracováním. FarCry se odehrával v překrásném Karibiku, s plážemi plnými žlutého písku a džungli plné vegetace nebo roztomilých hejn papoušků. Fyzika FarCry šla ruku v ruce s grafickou stránkou v přímém porovnání s Half-Life 2 nebo Doomem 3 hra vyhrála.

(FarCry 1)

    A co příběhová stránka hry? Měla dostatečné kvality na to, aby si mohla vyskakovat na výše zmíněné dva mohykány? Ano, dalo by se říci, že měla. Ačkoliv spousta lidí tvrdila, že příběh FarCry2 je plytký a poměrně již přežitý z jiných zábavních odvětví, ale mě osobně to tak nepřišlo. (pozn. by DD.: Minimálně ve srovnání s DOOM 3 se nemusela a nic stydět. U HL2 je to přeci jen trochu jiné srovnání.) Ostrovy okupované stovkami žoldáků, genetické pokusy na živých organizmech a boj o přežití mě docela zaujal. Vzhledem k tomu, jak nám autoři FarCry ze studia Crytek tento příběh servírovali, mě začal poměrně chutnat a ani jsem se jej nějak moc nepřejedl. Crytek ale dostal nový nápad, jak nám zlepšit zážitek z Karibiku a vytvořili Crysis. Jenže práva na FarCry zůstala ubisoftu, který nám ve svém vlastním studiu nechal vytvořit nepřímé pokračování FarCry. A o co vlastně jde?

    Tentokrát zapomeňte na Karibik a džungle, ve kterých bylo dusno. Dvojka nemá kromě názvu samotného s prvním dílem nic společného. Přichází africký kontinent s jedním vymyšleným státem (pozn. by DD: což určitě nedalo zase tolik práce), kde zrovna probíhá občanská válka. Vy přilétáte do tohoto státu jako žoldák, který má za úkol odstranit nepohodlnou osobu, která dle všeho dodává zbraně do této války. Po cestě z letiště vás ale píchne nějaký ten hmyz a vy (protože jste podcenili očkování) chytnete malárii. Probouzíte se v místním hotelu a co jako první uvidíte je Šakal, chlap kterého máte za úkol odstranit. Po delším rozhovoru vás Šakal upozorní na pár věcí a taky na to, že si máte dát na něj pozor a odchází. Ve městě propuká přestřelka. Vy se zvednete z postele, posbíráte si svou výstroj a snažíte se utéci z této šlamastiky. Po chvíli se váš zdravotní stav ale přihlásí a vy upadáte do mdlob. Probouzíte se v domě u lidí, kteří si vás najali, dostanete něco málo prášků proti malárii a vyrážíte splnit svůj první úkol.

    Jak vám asi již došlo, příběh není nikterak originální, a když bychom jej měli porovnat s příběhem FarCry 1, tak jako vítěz vychází předchozí díl z Karibiku. Jelikož příběh vás asi nebude držet po, kdo ví jak dlouho dobu u této hry, tak dalším aspektem, co by vás mohl udržet, by snad mohla být atmosféra.

• Atmosféra a mise

     Atmosféra u této nové hry od Ubisoftu není špatná. Africký stát je co do rozlehlosti opravdu monstrózní a myslím, že i takové srovnání s Oblivionem snese. Čekají vás obrovské kaňony, řeky, džungle, pár měst, starobylé vesnice, pouště a kdo ví, co ještě všechno. Hudební doprovod je nastaven přesně dle lokací, ve kterých se nacházíte a taková hudba, pro Afriku typická, k přestřelce na poušti určitě sedne. Zvuky zbraní a dopravních prostředků jsou na velice slušné úrovni a díky tomu vás skvěle vtáhnou do tohoto dobrodružství. Co se týká misí, co vám zadávají různé strany konfliktu nebo vaší nově získaní přátele, jsou poměrně monotóní.

   Jedná se vesměs stále o stejné úkoly, jako zabij nepohodlnou osobu, ukradni nějaké dokumenty, potop loď nebo znič něco, co nepřátelé potřebují. První hodinu hraní budete bloudit v tomto obrovitém světě, a bude vám připadat, že autoři nedodrželi své sliby a že hra je poměrně nudnou variací na budgetový Boiling Point, akorát s tím, že o něco více vydařenou. Ale chyba lávky, jak proniknete trošku do světa FarCry 2 a sežene si nějaké ty nové zbraně a příběh se přehoupne do druhé desetiny, budete si připadat jako v jiné hře. Brzy vám dojdou prášky na malárii a vy si budete muset sehnat nové balení těchto pro vás životně důležitých prášků. První osoba, o které vám bude sděleno, že by nějaké prášky mohla mít, bude místní pastor z hlavního města. Ale jak je v dnešním světě známo, že zadarmo ani kuře nehrabe, tak i pastor vás požádá o malou službičku. Budete mít za úkol donést falešné pasy jedné rodině, a ta již vám dá požadovaný lék. Vzhledem k herní době, která se u mě vyšplhala na dobrých 45hodin čistého herního času, tak těch prášků vaše herní alter ego dokáže spořádat poměrně solidní kvantum. Takže vždy, když vám dojdou léky, tak budete muset navštívit určitou osobu, která vám dá pasy a vy je budete muset doručit lidem, kteří je potřebují. (pozn. by DD: takže absenci lékárny můžeme považovat za jeden zápor hry ;) )

    Dále jsou zde i vedlejší mise, které vám zadají přátelé. Většinou se bude jednat o misi, která se týká vašeho hlavního úkolu, který vám před chvílí zadal jeden z vysokých představitelů odboje. Jako že například, než zabijete bývalého krále této země, tak by bylo vhodné z něj vytáhnout i nějaké ty informace. Mezi dalšími vedlejšími úkoly, které vám mohou být přiděleny, jsou i mise od obchodníků se zbraněmi. Tyto mise jsou poměrně důležité, neboť bez jejich plnění se vám neodemknou nové zbraně, a s těmi rezavými chrastítky, kterými disponují povstalci, si moc nezastřílíte. Často budete mít za úkol přepadnout nějaký konvoj. Armáda převáží náklaďák se zbraněmi a vy jej máte vyhodit do povětří. Nic složitého. Dalším aspektem, který vás může vtáhnout do děje je Afrika. Tato země se málo kdy vidí v nějaké hře, a když ano, tak se jedná o pouhou atrapu proti FarCry 2. Herní prostředí je opravdu precizně odvedeno a než přestanete slintat nad grafickou stránkou hry, už budete na konci celé hry. Představte si rozlehlé travnaté pláně, po kterých pobíhají stáda gazel a zeber, řeku, u které se napájejí bůvoli. Nebo paprsky slunce prodírající se korunou stromů, které se lesknou na stříbrné pistoli, kterou držíte v ruce. Nejde ani tak o grafické ztvárnění, které vás vtáhne do děje, jako spíše o reálný dojem z živé Afriky doprovázené precizně odvedenou zvukovou kulisou.(Poznámka autora:  FarCry 1 měl lepší zvukový doprovod, který sedl o stupínek ještě lépe).

    Několikrát se mi stalo, že jsem zapomněl na plnění úkolů a místo toho jsem se jen tak proháněl v Jeepu za zvěří, a nebo se projížděl po poušti, kde jsem občas narazil na ruiny nějaké staré vesnice. Jestli jednou z mnoha chvályhodných vlastnosti FarCry bylo se potápění v lagunách či okolo ostrova, tak tentokrát si tyto skvěle působivé momenty moc neužijete. Voda je všude kalná a co v ní je, neuvidíte, ani když se potopíte až na samotné dno. Holt na potápěčský kurz z FarCry můžete v jeho pokračování zapomenout. Občas, když jsem se jen tak pro pokochání se okolím projížděl po rozlehlých sluncem vysušených pláních, tak jsem narazil na nějaké to havarované letadlo, u kterého byl třebas i nějaký ten diktafon se zvukovým záznamem, který prozradil něco navíc okolo probíhající občanské války.

    Další zajímavou věcí v této hře je poměrně unikátní zbraň- plamenomet. Ačkoliv jsme jej mohli vidět již v docela solidním kvantu stříleček, tak ještě nikde nebyl tak kvalitně odvedený. Ne, že by ten plamenomet byl až nějak tak dobře udělaný, ale díky fyzikálnímu enginu hry si s ním užijete dostatek legrace. Můžete zapálit trávu a díky všudy přítomným povětrnostním podmínkám se oheň velice reálně rozrůstá a spaluje vše okolo. Sice v reálu by taková hrátka s plamenometem v Africe měla za následek vypálení desítek kilometrů čtverečních, ale zde shoří jen pár desítek metrů, ale to je dobře. Nedokážu si představit, jaké by to mělo následky na hru, kdyby vám shořela půlka herního světa. Ale obávám se, že byste nejspíše si moc nezahráli. Oheň je v tomto titulu brán jako jeden z hlavních prvků. Není nic lepšího, než skupinu schovávajících se žoldáků v chatrči vyčoudit ven pomocí plamenometu.

  Pojďme se podívat, jak se vlastně FarCry2 hraje ...