Malá hra, od malého herního studia, vyvolala velké nadšení a rychle oslovila statisíce hráčů. Nejen svým pomrknutím k výborné Hvězdné pěchotě, ale především opravdu zábavnou hratelností ve funkčním stylu „hra jako služba“. Velcí vydavatelé se dnes soustředí hlavně aby jejich hry okrádaly hráče o čas a nutily je do mikrotransakcí. Kolem toho jsou od základu postaveny a zábavnost pokulhává, protože není a nebyla prioritou. Pro relativně malé studio Arrowhead Game Studios, však zábavnost u jejich nové hry, byla na prvním místě.
Helldivers 2 je již druhý díl, i když se oba herně liší. První díly byla sice také kooperativní akce, ale čistě z pohledu shora, hrála se tak spíše jako RTS. Nicméně jinak z velké části obsahově jde o velmi podobné hry, kdy druhý díl převádí vše do klasické akční hry z pohledu třetí osoby, s možností občas přepnout na první pohled skrze hledí zbraně. Co je důležité zmínit, že jde o „hru jako službu“, tedy stále online, ale v tomto případě o menší hru od menšího studia. Zaznamenala ovšem velký úspěch, že nestačily původně zamluvené kapacity serverů. Otázkou je, zda jej dokáží tvůrci zužitkovat, protože v současné podobě má hra mnoho problémů a nedostatků. Exceluje však v momentální zábavnosti, speciálně při hraní v teamu více hráčů, na což je primárně zaměřena.
Gameplay
Obsahově nejde o nic tak objevného. Helldivers 2 jsou akční žánr tzv. extrakce. Vy, případně váš team, jste „vysazeni“ na mapu, kde máte splnit v určitém limitu určitý úkol a následně se nechat vyzvednout. Na velmi malých herních mapách je kromě hlavního úkolu (při výběru herní mise je k dispozici několik možností úkolů) k nalezení je vždy také několik vedlejších malých úkolů a samotné vyzvednutí je vždy koncipováno jako obrana pozice před hordami nepřátel na 2 minuty.
Co by hráč máte přístup k základním zbraním a pak k podpůrným těžším zbraním a nejdůležitější jsou speciální útoky a výbava, kterou můžete sesílat na nepřítele. Jako bombardování, podpůrné prostředky včetně automatických střeleckých věží apod. Nicméně tahle podpora má někdy omezený počet použití, a hlavně mezi použitími musíte určitou dobu počkat.
V tuto chvíli jsou ve hře jen dvě nepřátelské frakce, brouci a roboti. Celá hra funguje jako služba, kdy máte dynamickou mapu sektorů vesmíru a bráníte je před invazí těch nepřátelských frakcí a za demokracii :). Ta je silným tématem, pro některé je to vtipná nadsázka, osobně si myslím, že to ani vtipné být nemá, možná trochu přehnané, ale spíše je smutné, že podobné nadšení dnes v reálu mnoha lidem chybí, protože by se velmi hodilo dnes. Je tu rozhodně cítit styl ala hvězdná pěchota, nicméně tvůrci v tomto případě opravdu jen lehce kloužou po povrchu. Všeho všudy hra obsahuje jen to jedno pěkné úvodní intro, jinak vaši vojáci hlavně hází hrdinské hlášky.
V současné chvíli jde však o obsahově o malou hru, čemuž ale také naštěstí odpovídá i cena, která činí jen 40 dolarů. Tedy mnohem méně než kolem minimálně 70 dolarů, co dnes stojí velká AAA hra v základních edicích. Velmi omezené jsou tak například možnosti výzbroje i jejího vylepšování. Planety sice nabízejí různá prostředí s různými vlivy na hratelnost, ovšem ve výsledku jde o stejná generovaná prostředí velmi malých map, na kterých se ve stále stejných bitvách utkáváte s jednou nebo druhou frakcí. Obě však mají poměrně hodně rozličných jednotek.
Hra je koncipována a dimenzována na to, že nehrajete sami. Solo hraní je sice možné, ale od počátku obtížné, protože nepřátelé jsou pořád stejně silní, na vyšších obtížnostech jsou jen silnější verze, a hlavně jich je podstatně více. A hra v tuto chvíli bohužel nebere v potaz, kolik vás na mapě je. Těch nepřátel je pořád stejně ať hrajete solo nebo ve čtyřech. Některé věci na mapě jsou navíc pro solo hráče nepřístupné, protože k ovládání potřebujete minimálně dva hráče najednou. Ale ano, dá se to hrát solo, ale je to těžké (zajímavě těžké).
Výtky mám také ke stylu, jakým si odemykáte tolik potřebnou výbavu. Pokud jde o ty dodatečné prostředky jako orbitální bombardování apod. tak to je ještě v pohodě, ovšem individuální výbava hráče se ukrývá za speciálními medailemi, kdy vždy musíte utratit určitý počet, abyste se vůbec dostaly na možnost si „nový level“ nabídky vůbec zpřístupnit. Jste tak nuceni utratit medaile na nižších „levelech nabídky“ za věci, které prostě nepotřebujete, nebo nechcete. Ať jde o brnění, helmy nebo emotikony. Bez jejich nákupu a utracení dané počtu medailí se však na vyšší level nabídky, a tedy k určitým zbraním a výbavě, prostě nedostanete. Naštěstí ty nejlepší zbraně jsou dostupné relativně brzy, a jen jedna z těch úplně nejlepších je schovaná až úplně na konci.
Hra obsahuje také mikrotransakce, kdy za prémiovou měnu můžete nakupovat vizuálně zajímavý styl brnění, ale se schopnostmi podobné těm, které mají brnění běžně dostupná ve hře. Prémiová měna je relativně drahá, ale lze ji běžně v malém množství najít při hraní hry, takže ji nemusíte nutně kupovat. A obvykle jí během pár desítek misí nasbíráte dost na pořízení „prémiového předmětu“.
V tuto chvíli celý systém mikrotransakcí je ve hře tedy spíše jen aby tam byl, pokud by jej tvůrci a vydavatel chtěli v budoucnu „zneužít“ podobně, jako to dnes vidíme v jiných hrách. Nyní ale nemá moc významu a doufejme, že to tak zůstane (pochybuji).
Celkově zní Helldivers 2 jako běžná kooperativní akce. Co je na ní tedy tak zábavného, že má takový úspěch? Tvůrci se prostě trefili s dávkováním v jinak klasickém receptu a uvařili dobré „herní jídlo“. Hraní je velmi zábavné i díky zajímavé fyzice, ale hlavně plně aktivnímu poškození, kdy vaše zbraně mají stejný účinek na vás, ostatní hráče, stejně jako na vaše nepřátele. A naopak. A ty „nehody“ kdy si popravíte kamarády nebo sama sebe, jsou zábavné. Mnoho mechanik je také překvapivě slušně propracováno a dohromady tvoří funkční a velmi zábavný celek, který má velký potenciál. Ovšem stejně tak mnoho problémů. Nejde o dokonalou hru v žádném případě, tvůrci však zjevně měli na prvním místě udělat zábavnou hru.
Jak tedy Helldivers 2 šlape na našich GPU a CPU a jaké má ty problémy?
)
)
)
)
)
)
)
)
)
