Zpracování, tratě, auta, zábavnost

Začněme tedy pěkně popořádku. Tím hlavním, o co jde, jsou auta. Ty jsou zpracovány pěkně ostatně na to jsme celkem zvyklí – bohužel změn proti předchozím čtyřem dílům modely nedoznaly. Žádný náznak podvozku – kola jsou nalepeny na karoserii. Ve hře jsou auta rozděleny na celkem 3x3 kategorie. Hlavní rozdělení je Musle – například Ford mustang, Camaro apod. , Exotic – ,,Lamba“ Alfa Romeo apod. a Tunner – Mazda RX7, Mercedes atd. Celkem ve hře naleznete přibližně 25 automobilů – některé s vám odemknou až za získané bonusy. Asi nejnadšenější jsem byl s Koenigsegg CCR – to je dokonalé auto. Pěkný byl i Mustang Shelby 500.

Samozřejmě je přítomna i možnost tuningu. Ta je však stále stejná, jako u předcházejících dílů – ostatně ani se tomu nedivím. Malým a bohužel nedotaženým pokusem je možnost nadefinovat některé rozměry některých dílů – bohužel využití malé. Do budoucna bych doporučil se když tak věnovat právě jen této možnosti vylepšování – protože když nasazujete stále stejné díly, už to spíše než tuning připomíná sériovou výrobu.   

Hra je bohužel arkádovatější, něž kdy jindy. Není moc poznat zda jedete se zadokolkou, předokolkou, čtyřkolkou. Auto drží za všech okolností jako přilepené. Příznivci NFS5 doslova pláčí. Nečekáme sice simulátor ala GTR2, ale přeci jen, co je moc je moc a tentokrát to EA v NFS Carbon hodně přehnala společně s absencí hezkých budíků a pohledu z kokpitu, který nevím proč, u NFS někdo od Undergroundů vypustil.  

 Nereálné chování soupeřů je další věcí, co dost vadí. Pokud vrazí oni do vás, máte problém, pokud vy do nich, jen se zpomalíte – prostě jako náraz do skály, soupeře to vůbec nerozhodí. Hra stále používá Catch up systém, i když ke cti autorů nutno říci, že již ne tak viditelně, jako u Most Wanted. Přeci jen situací, kdy ve 250km/h váš soupeř nabourá a vy pokračujete bez chyby dál, ujedete mu o 15s a vzápětí je zase za vámi, notně ubylo. Ale i to se mi stalo. Kolik musel jet, jestli 600 nebo 700km/h raději nedomýšlím. Pokud neděláte chyby, což není zase takový problém pro ty, co hrají pořádné závodní simulátory, tak sice soupeře budete mít stále za zadkem, ale nikdy vás nepředjedou. Prostě pojedete-li jako pánbůh, tak jeden dva soupeři budou stále nalepeni za nárazníkem - jeden, ale neuděláte-li chybu nemají na vás. Pokud sebou budete mlátit, jak nudle v bandě, tak buďte bez obav, stejně vyhrajete, vaši soupeři působí dojmem, že v životě neviděli volant – je to prostě udělané tak, abyste vyhráli za každé situace – tedy naprosto bezcenné vítězství ze kterého nelze mít dobrý pocit. A to na zábavnosti hře nepřidá.  

Celá obtížnost hry je udělána způsobem, že to musí vyhrát šestileté dítě. Za celou hru se mi nestalo, že bych prohrál vyjma posledního závodu, který raději ani nekomentuji. Závody jsem si ztěžoval tak, že jsem jel s o třídu horším autem  - do 66% hry přesně, jsem jel se základní Alfou Romeo se základním tuningem. Naštěstí není možné, jako v MW, vyhrát celou hru se základním autem. Tedy zjevná nelogičnost, když jsem kdysi ujížděl v posledním závodě s Fiatem Punto natuněnému Corvette – dodnes marně přemýšlím nad tím, kam bych k tomu potřebný motor v tom Puntu vůbec uložil. V karbonu už není možné vyhrát hru se základním autem, protože jak jsem řekl v úvodu, existuje  3x3 rozdělení aut. První stupeň jsem prozradil výše v úvodu a druhým rozdělením je stupeň ,,tunitelnosti“ celkem tři třídy. Alfu Romeo, jako základní auto, můžete vylepšit jen první úrovní, což pro soupeře typu Corvette, Viper prostě nestačí – tohle ale beru jako celkem logický krok a tak mohu autory pochválit, že odstranili jeden z do očí bijících nesmyslů.      

Bohužel na druhou stranu po zakoupení a vylepšení auta typu Lamborghini Murciélago zase soupeři nemají sebemenší šanci. Aniž bych se příliš snažil, tak třeba i po startu z poslední pozice jsem vždy najížděl první do zatáčky a zanedlouho jsem vedl s 10-15s náskokem. Trapné pak byly i závody tzv. honička v kaňonu, kdy jsem svého soupeře porazil za 20s po startu závodu.  Prostě jsem ho předjel bez sebemenších potíží. Jsou to nejlehčí NFS z celé série a rozhodně je to asi nejjednodušší hra, kterou jsem kdy viděl – obtížnost těžká tak maximálně pro děti předškolního věku. Zvláštní kapitolou jsou policisté, kteří jsou stále přítomni ve stejném modelu, jako v Most Wanted. Tedy stejná úroveň inteligence bublajícího bláta a honičky s nimi jsou jen o tom rozmlátit jich co nejvíc k získání bonusu – velmi nezáživné. Navíc také je tu ten pocit, že ať si v Carbonu pořídíte jakékoli auto, tak vždy nebudete mít to nejrychlejší. I obyčejná policejní kára má zrychlení 100-0-100km/h za 0,5s. Dost deprimující. Policie je tak hodně nepovedenou stránkou hry.

Samotné město, kde se hra odehrává nese sice jiné jméno, ale máte tak nějak pocit, že už jste tu byly. Pořád to samé – nudné město, jako v předcházejících díle – jen zase v noci a za úplňku. Až příliš světel a přitom mrtvé a pusté. To že sem tam můžete něco rozmlátit a poškodit kazí celkové zpracování této demolice. Zkratky jsou zkratkami – počítačový protivníci je využijí až pokud je použijete vy. Doporučuji jim je ukázat, protože jak jsem zjistil, je 50% šance, že se tam v druhém kole při pokus projet zamnou rozseká celé startovní pole. Do závodů, pokud jedete s nějakým významnějším bossem jsou přidány takové kratičké sekvence videa ze soupeřova auta, kdy když nabouráte, tak se vám směje apod. I když jsem nepochopil čemu se celou dobu smáli, když jsem v 99% případů jezdil daleko před nimi ..