Začněme tím, co je u hry důležité, nebo alespoň bývalo. Tím je děj. MW2 zcela rezignovalo na jakoukoli realitu, a dotýká se jí skutečně jen okrajově. Nutno ovšem říci, že co není, může být. MW2 si bere na paškál rozhodně ne úplně nereálný střet slábnoucího USA a neustále nacionalisticky posilující RUSKO to vše ještě říznuté posilujícím mezinárodním extremismem.

(Proč je všechno tak hranaté ... aha chybí Tessellace ...)

A tak v podstatě navazují dějově na první MW1, i když pochybuji, že to po dokončení MW1 měly v plánu. Nakonec ale naroubovat pořádně akční děj jako z moderního akčního dramatu není tak těžké a výsledkem je, že příběh Call of Duty MW2 je opravdu dobrý.

(James Bond hadr ....)

Tedy alespoň to málo, co hra nabídne. Nutno říci, že se autoři hry nepředali a singlplayer je opravdu stručný a troufám si říci, že prostor tu je skutečně trestuhodně a enormně nevyužit. V tomto ohledu pak boj v centru hlavního města USA a boj o Capitol a Bílý dům poněkud ztrácí na velkoleposti.

(no ty textury vzadu tedy nevim nevim ...).

Nereálnost děje však v mnohých částech hry až příliš mlátí do očí a skriptovanost hry je doslova přehnaná až trestuhodná. Bohužel tohle všechno asi ke Call of Duty patří, i když se mi zdá, že u MW2 už je toho příliš a autoři hry prostě nevědí, kdy přestat. Hra má tak sice solidní spád, svižnost a nedá vám vydechnout, dokud to všechno nepostřílíte, ale už to začíná být ve výsledku nuda …

(Keříky jsou neprůstřelný)

Asi se nelze nezmínit o nejkontroverznější části hry, která je rozhodně podstatná a myslím, že ji prostě nešlo vynechat. Narážím na akční scénu na letišti, které vystřílíte. Proti tomu se zvedla vlna odporu, ale nechápu proč. V první řadě to totiž nebyl nápad autorů hry, ale reálná hrozba teroristů. V druhé řadě je to prostě varování před tím, co je možné.

(Likvidace přemnožených dvojčat ...)

Bohužel samotné provedení dost hapruje. Je to dáno celkovou zastaralostí herního engine. Ale střílení do davu nezničitelných figurín dvojčat je spíše než varováním, poněkud úsměvné. Prostě ta scéna působí trapně. Když už posedmé zastřelíte stejně vypadajícího civilistu se stejným výrazem v očích a stejným účinkem, je to poněkud divné.

(trochu divné ...)

Každopádně scéna na ruském letišti je v celé hře hlavně pro svou kontroverznost a autoři hry dobře věděli, že přitáhne lidi a zvýší prodeje i za cenu zákazu prodeje v některých zemích. Účel určitě plní. Z tohoto pohledu je ale nutné se opravdu zamyslet nad jejím zpracováním. Je zajímavé, že na letišti nejsou žádné děti, nebo snad teroristi děti nezabíjejí? Zkrátka místo toho pravého mrazení v zádech z celé téhle scény máte jen prázdný pocit – vystřílel jsem letiště plné naklonovaných dvojčat. A co má být … ? … Tohle podle mě není ten dojem, co tahle scéna měla vyvolat. Hlavně ale hraje v celém příběhu klíčovou roli, hlavně proto, že kdyby to nebylo naskriptované, dala by se celá hra ukončit už tam …

(ještě se hýbe ... )

Celá hra je poskládána z prvků, které už dobře známe, jednotlivé skripty a scény na sebe přesně navazují. Hra vám nedává žádnou možnost něco řešit. Celou dobu vás táhne za ručičku a to tak, že zcela. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale v MW2 už nefunguje starý princip, kdy všechny skripty začínaly tak, že vy jste museli překročit určitou hranici. Do té doby se nepřátelé stále objevovali a vaši spolubojovníci kolem padali jak švestky a objevovali se také. V MW2 už nejste hlavní element. Jistě, musíte stále udělat to a to a splnit to a to, ale protivníci se už neregenerují donekonečna a hlavně pohyb za vás v před dělají vaši spolubojovníci a vy jste jim věčně v patách.

(Inteligence nepřátel a spolubojovníků v praxi ... prostě na sebe čučí ...)

Nebojte se ale, že byste přišli o akci je jí více než hodně. Nepřátel jsou strašná kvanta, ale ani dohromady nepřekonají inteligenci houpacího koně. Takže vám nabíhají před hlaveň a sami nejsou schopni v 96% trefit ani vrata od stodoly. Proti MW2 a jakémukoliv jinému dílu Call of Duty lze říci, že nepřátel je více na metr čtverečný, než kdy dříve. Akce je tak opravdu hodně a obtížnost spočívá jen v tom, jak moc účinná je ta jedna kulka, co vás na vyšší obtížnost dokáže zabít. Na nejtěžší obtížnost je skriptovaná hra často dost těžká, protože vlastně nic nemůžete příliš ovlivnit. Na první tři nejlehčí obtížnosti je ale zase hra extrémně jednoduchá, kdy jste v podstatě nesmrtelní a i RAMBO závidí …

(Na nejtěžší obtížnost je to nářez, ale to musí sám proti 100 dá i v reálu zabrat ...)