• Gameplay

Navzdory velkým očekáváním je nové Deus Ex mnohem méně RPG, než jsme se těšili, že bude. Velkou měrou převažuje FPS akce s tím, že si můžete vybrat jak věci řešit.

RPG prvky jsou zde zastoupeny systémem inventáře, vylepšitelných zbraní a hlavně vylepšením vlastního hrdiny pomocí augmentací, tedy vylepšení bionických implantátů. Tato složka má zásadní vliv na celou hratelnost a bez některých vylepšení se nebudete moci dostat na některá místa, splnit některé úkoly a vůbec hrát určitými styly.

Tím hlavním důvodem, proč podle mě není nové Deus Ex tolik RPG hrou, je vlastně naprosto lineární příběhová linie bez možnosti něco nějak zásadně ovlivnit. Rozhovory tu sice jsou, ale nejsou prostředkem jak něco nějak směrovat. Celá hra je koncipována jako jedno lineární vlákno, kolem kterého se občas stáčí nějaká vedlejší vlákna nesouvisejících úkolů, která ale na samotnou hlavní linii nemají velký vliv. Nebo se tak alespoň tváří, otázkou je, zda to bude i při jejich neplnění. V tom je ostatně genialita Deuas Ex, že je s každým hraním prostě trochu jiná. Vedlejší linie slouží hlavně k získání zkušeností a tedy odemčení schopností, či případně získání větší perspektivy náhledu na celý příběh.

Vaší jedinou volbou je vlastně přijmout-nepřijmout úkol a případně jak to vyřešit, jestli nepozorovatelně, nebo ve stylu Rambo. Na druhou stranu celkem zachována je atmosféra původních her a města, takže ty vedlejší úkoly musíte hledat, což ale zas není tak těžké ani dlouhé. Stejně tak je dobré si přeci jen rozmyslet, které řešení vám přinese pokud možno, co největší užitek – tj. pokud možnost co nejméně zabíjet, hodně se ptát a dostat se všude i do nejuzamčenějších schránek. Jinými slovy, do propracovaného RPG s tucty možností vývoje, ovlivnění úkolů a výsledků celé hry má Deus Ex HR opravdu hodně daleko.

A to je asi největší negativum, které mu budou příznivci prvního dílu a příznivci žánru RPG vytýkat nejvíce. Naštěstí Deus Ex není tak koridorové, jako běžné současné FPS, kde se prostě z cesty nelze odchýlit. Zde máte minimálně 2-3 možnosti kudy se k cíli dostat a tedy 2-3 možnosti, jak cíl splnit i co se herního stylu týká.

Naopak za největší pozitivum považuji fakt, že právě díky výše uvedenému lze hru minimálně 3x projít, aniž by byla herně stejná. Rozhovory s postavami jsou jiné, záleží, zda je přesvědčíte, nebo ne. Samozřejmě také váš styl plnění úkolu a prostě můžete napodruhé, či napotřetí při hraní narazit na další tajemství, které vám bylo před tím skryto. V tomto směru je Deus Ex skutečně parádním počinem.  

Celkem zásadní vliv na hratelnost má i zvolená obtížnost. Je zcela evidentní, že tím, jak se rozrostlo herní publikum, výrazně se zvětšily i rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Dříve byly hry prostě náročnější, protože je hrálo z větší části náročnější publikum. Dnes se firmy soustředí na mainstreamové publikum. Na druhou stranu firmy vědí, že naštvat si hardcore publikum není příliš dobrý nápad, takže se v současnosti všichni snaží dělat hry pro všechny. A to se ne vždy povede vybalancovat.

Deus Ex je rozhodně jasným zástupcem takové hry pro všechny a je to na ní vidět. Spousta ústupků na složitosti a hratelnosti, ale obtížnosti jsou nastaveny pro každé publikum. Snad jen škoda, že u vyšší obtížnosti přeci jen není třeba o troch více voleb. Přesto je vyšší obtížnost příjemně těžká.

Pokud jde o samotné dojmy z hraní, tak ty prostě záleží na tom, jakým stylem hrajete, jaké zbraně používáte a jaká vylepšení si nejdříve pořídíte. Já osobně jsem zkoušel všechno, nakonec se jako nejzábavnější jeví stealth akce s ručním omráčením protivníka, z čehož je nejvíce bodů. Ve vyšších obtížnostech je ale celkem dost zábavná i klasická střílečka, kdy díky vynikajícímu systému krytí a že AI vlastně nic jiného než krýt se neumí, mají ty přestřelky celkem šťávu.

Samozřejmě si užijete dosytnosti Hackování, kde jeho schopnost záleží i na některých vylepšeních. Ale musím říci, že mě to celkem bavilo, i když ke konci už to člověk měl až moc v ruce. Jen škoda, že zase tolik zásadních věcí k Hackování ve hře není :(. Nejčastěji se omezíte na otevírání trezorů, dveří, občas nějaký ten terminál s poštou a ukradnutím nějaké malé částky, případně vyřazením kamer, či převzetím robotů. Ale čekal jsem toho v tak modernizovaném světě trochu více.

Celkem se mi líbí systém doplňování zdraví a energie, který tady je o dost omezen a nechybí ani lékárničky, či energetické tyčinky. Na druhou stranu trochu otravné jsou tytéž opakující se filmové sekvence, když někoho se skrytu přepadnete. Po 15 hodinách se dívat na tytéž asi 3 scénky je trochu fádní.  Velký vliv má ale vylepšování zbraní, kde je hned několik balíčků s vylepšeními. Osobně jsem nakonec měl nejraději pořádně posílenou pistoli s tlumičem, maximálně útočnou pušku s tlumičem. Ke konci hry se hodí i těžká puška, zejména proti robotům. Jen omezenou použitelnost mají další zbraně, ale opět je to o stylu hry. Takže dobrý.

Vlastní kybernetická vylepšení mají na hru zásadní vliv, jak už bylo řečeno. Na konci ale víceméně (až přibudou DLC) máte tolik zkušeností, že máte vylepšeno vlastně všechno. V průběhu hry je to tedy hlavně o tom, co budete vylepšovat jako první a podle toho bude vaše hra vypadat. Škoda, že to není o něco méně supermanovské a rozvětvené. Že například si budete muset více vybírat a když zvolíte něco, zamkne se vám něco jiného. Ale opět je to prostě zjednodušené, aby si to užilo i mainstreamové publikum, protože dnešní běžný člověk se strašně nerad o něčem rozhoduje.

Rozhodování a volby jsou tedy v Deus Ex omezeny na maximum. Atmosféra hry je ale parádní a tomu napomáhá i velmi dobře zvládnuté technické zpracování.