– válečný meganářez nastavuje nový standard FPS her
Nový Battlefield je zde a to v plné akční parádě, kterou si jasně řekl o vedoucí postavení mezi akčními FPS.
Battlefield: Bad Company 2 byl hodně očekávaným herním počinem. Už delší dobu, díky beta multiplayerové verzi víme, že se povedl. V pátek vyšla plná verze a mohli jsme se pustit do velkolepých multiplayerových bitev a také si projít slušně zvládnutý singlplayer. EA a DICE se navíc hodně snažili, aby nový Battlefield netrpěl neduhem konzolových portů, kvůli zastaralosti herním konzolí. Vybavily tedy svou hru podporou nejnovějších technologií a nabízejí pro PC verzi i hromadu vylepšení. V naší recenzi se tedy budeme soustředit právě na PC verzi.
Malá pochvala: Líbí se mi o nový systém ochrany, kdy si můžete zvolit, plnou registraci a ověření hry, díky které pak už nemusíte mít DVD v mechanice. Tím opět ubyl argument některých, kteří využívají nelegální kopie hry a cracky, protože prý nechtějí mít DVD v mechanice. Takže dobrá zpráva, už si můžete koupit hru, nechat si ji aktivovat a ověřit při prvním spuštění a pak si hrát už bez DVD v mechanice.
Na čem budeme hrát
Než se pustíme do recenze, je na místě si říci, na jaké sestavě a z jaké pozice hru recenzujeme. Díky podpoře našich partnerů a v tomto případě konkrétně firem ACER a Sapphire, jsme si hru mohli užít skutečně naplno. Sestavil jsem systém ATI Eyefinity ze tří 27“ LCD ACER AL2723W S-PVA. To vše pohání grafická karta Sapphire HD 5870 VAPOR-X. Výsledkem bylo ultimátní širokoúhlé rozlišení 5760x1200. Autoři Battlefieldu si dali záležet a pro Eyefinity hru opravdu optimalizovali zcela ideálně, výsledkem je naprosto nový herní zážitek. Hru jsem hrál jak na jediném monitoru (ze začátku) tak na výše uvedeném Eyefinity zapojení a samozřejmě v plných detailech v DirectX11. Testovací sestava tedy vypadala následovně:
(Testování her je dřina ... ale někdo to dělat musí)
Oficiální doporučené sestavy jsou následující:
Minimum:
Windows XP DX9
Core 2 Duo nebo AMD Athlon X2 2GHz+
2GB RAM
GF 7800GT nebo ATI X1900 256MB DX9
Doporučená:
Windows Vista/Windows 7 DX10/11
Intel Core 2 Quad AMD Phenom X4
2GB RAM
GTX 260/ATI HD 4870 512MB pro DX10 nebo ATI HD 5770 a lepší pro DX11
Battlefield Bad Company 2 je hlavně masivní multiplayerová hra, stejně jako předchozí díly. Bohužel servery společnosti EA poměrně dost stávkovali a tak jsme MP vyzkoušeli jen na pár hodin. Nicméně zkušenosti máme již z hraní BETA, takže můžeme solidně zrecenzovat.
Nejdříve se ale podívejme na singlplayer. Samozřejmě hrajeme výhradně na nejtěžší obtížnost. Ve hře jsou celkem 3 úrovně obtížnosti.
Battlefield Bad Company 2 jako vyzyvatel Call of Duty MW2
Autoři hry si pro nás připravili poměrně zajímavou singlplayerovou misi ala Call of duty. A poměrně se jim povedla. Je nutné si uvědomit, že Battlefield a jeho singlplayer je stavěn trochu jinak, než konkurenční akční FPS. Zatímco u jiných her, například právě Call of Duty, je na prvním místě singl player a tedy postaví se singlplayerová mise, ze které se až následně dělají mapy pro multiplayer, tak u Battlefieldu je to naopak. Základem jsou obří multiplayerové mapy – pokud znáte klasické MP mapy z Call of Duty, tak v Battlefieldu jsou mnohonásobně větší, členitější. Je to prostě solidní kus země.
Celá singlplayerová hra se tedy odehrává na multiplayrových mapách, ale díky jejich rozloze nemáte zdaleka takový pocit koridorovosti, jako v uzavřeném Call of Duty a jiných FPS. To ovšem neznamená, že by hra nebyla skriptovaná. Tomu se asi nelze vyhnout, aby se udržel příběh, napětí a herní náplň v singlu. Skriptovanost je jasně patrná, ale není to až tak okaté jako v posledních dílech Call of Duty, i když poznat to rozhodně je, ale s tím se smíříme.
Zajímavý je začátek kampaně, kdy se podíváme v jediné misi do 2svv. Je ale vidět, že je tam jaksi navíc. Ze všech misí je bohužel suverénně nejhorší, vypadá prostě dolepeně i graficky. Trochu mě překvapilo, že Japonci disponovali americkou puškou. Mise je hodně jednoduchá i na maximální obtížnost. Japonců je ale jen pár a padají jako mouchy a nevím, jestli je to chyba, ale i když jim vlezete nekrytí do rány (hodně ran), prostě neumřete a vydržíte toho až neuvěřitelně moc. V této misi je také nejvíce vidět skriptovanost a hra vám dá zapomenout na starší díly Call of Duty a Medal of Honor. Graficky jsou tam přítomny prvky opravdu hodně zastaralé a nevhodné, inteligence nepřátel je minimální.
Je to zajímavý dějový úvod do celé kampaně, ale myslím, že se celý ten začátek dal udělat rozhodně mnohem lépe a ve srovnání se zbytkem kampaně působí tak nějak navíc, šitý horkou jehlou a spíše tak kazí dojem. Následující zbytek děje hry už se odehrává v alternativní současnosti. A vtělíme se do jednoho člena čtyřčlenného komanda. Autorům se povedlo docela solidně a jednoduše vykreslit povahové rysy členů a téměř to tak působí jako akční válečný film. Během singlplayerové kampaně se podíváme do mnoha koutů světa a do mnoha podnebí. Jsou to vlastně ty obrovské multiplayerové mapy, na kterých se hra odehrává.
1920x1200 vs 5760x1200
Battlefiled BD2 a jeho tvůrci nevymýšleli nic extra nového. Všechno, co máme rádi v úspěšných FPS, tady najdeme. Hra je ale o poznání uvěřitelnější než poslední díly konkurenčního CoD. Nepřátel je výrazně méně na mapách a nemáte pocit, že by ten počet nebyl nezvládnutelný a hlavně nemáte pocit, že by někde byla rodící farma, ze které by nepřátelé vyskakovali v neomezených počtech.
Proti úvodu kampaně hra podstatě ztěžkne. Nepřátelé se dobře kryjí, využívají těžkých zbraní a jsou dobře vybaveni. A stačí dvě tři rány a je po vás. Pořád ale vydržíte trochu moc okatě více než oni, což se mi zdá přeci jen trochu nefér. Celkově ovšem musím konstatovat, že i na nejtěžší obtížnost je hra jako celek poměrně jednoduchá. Přesto má o dost zajímavější náboj, než jiné koridorové FPS.
Tím prvkem, který hru dělá herně úplně jinou a výrazně lepší, je perfektní zničitelnost prostředí. Baráky, jednotlivé stěny, kryty a všechno možné má svou fyziku a není to tedy nezničitelné, jako jinde, kde se klidně můžete krýt za živým plotem a ani s tankem vás nepřítel nemůže ohrozit. Tady je to úplně o něčem jiném. Kryjete se v baráku, pěkně si střílíte, cítíte se v bezpečí, jenže ouha, granátomet a najednou ten kus baráku před vámi chybí a většinou odletíte i vy s ním. To samé se týká i betonových překážek a dalších krytů. Vydrží v celku jen omezený počet zásahů a záleží z jakých zbraní.
(Chybí okno? Udělejme si jej ...)
Takže vám kolem hlavy létají kulky nepřátel i kusy vašeho krytu a vy si musíte dávat pozor a v čas se přesunout. Hra tím dostává podstatně jiný mnohem reálnější náboj boje, než na jaký jste zvyklí v klasických FPS bez zničitelného prostředí. I když je tedy nepřátel méně, je zatraceně těžší je porazit, když ve hře nefunguje ta kouzelná nereálná fyzika prostředí. Nemáte tak moc času si všímat mizerné inteligence nepřátel, kterými singlplayer disponuje.
(Rekonstrukce srubu)
Než se pustíme do dalšího hodnocení hry, podívejme se na technické zpracování.
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
