• Recenze: F.E.A.R. Perseus Mandate - nášup strachu

Nejen prací živ je člověk a tak se dnes podíváme na recenzi druhého datadisku k dnes již starší hře F.E.A.R. Přináší nám datadisk něco nového? Stojí za to investovat do dalšího rozšíření dnes již trochu postarší hry? Uvidíme ...  

   Pro téměř kultovní hru FEAR platí možná následující pravidlo: „Ať si kdo chce co chce říká, F.E.A.R. ten je pro fanatika." Již druhý a také poslední datadisk s podtitulem Perseus Mandate nás o jeho pravdivosti nenechá ani na vteřinu zapochybovat. Samotnou hru FEAR asi netřeba dlouze představovat. Klasická 3D střílečka s prvky hororové atmosféry vyšla už v roce 2005. O dva roky později vychází v pořadí již druhý datadisk s podtitulem F.E.A.R. Perseus Mandate. Dnes se tedy podíváme právě na něj.

•  F.E.A.R. Perseus Mandate

    Ocitáte se v situaci, kdy se Armacham pustil do vlastních jednotek a otevřeně bojuje s agenty F.E.A.R. Váš druhý tým je Rowdy Bettersem na briefingu připravován do akce. K výcviku slouží nejsterilnější ze sterilních prostředí kanálu, kde seskočíte se dvěma podivně se pohybujícími parťáky.    Stejně jako minule i nyní vypadá různé harampádí jako hrouda textur a ani vraky automobilů zde nepůsobí úplně realisticky. Nepřítel se objeví brzy a je třeba si dávat pozor, protože datadisk je od úvodní fáze těžší než původní hra. Bohužel, ať se pohybujete v šedém kanále, nebo černošedé elektrárně, jde o škaredá a dosti k sobě neladící místa. Proč jsem ze hry od začátku neměl dobrý pocit? Důvodem může být chybějící atmosféra, špatné rozložení místností a stereotypní útoky formací nepřátel, kteří se objevují rychle a jakoby na zavolanou, prostě bez překvapení. Zajímavé je, že minule to nevadilo, protože to od začátku perfektně zapadlo do děje a situace. Zde jakoby chyběl autorům nápad a čas na tvorbu. Prostě a jednoduše začátek nevyšel, jak by měl. Snažím se tu najít pověstnou atmosféru strachu (FEAR), ovšem kde nic tu nic, dokonce ani řídké halucinace nepomáhají. Na druhou stranu o nebezpečná překvapení s krvavým koncem není v další fázi hry nouze. Myslím si, že úvodní dvoučlenný doprovod se příliš nevydařil, i když, na rozdíl od spousty jiných, stříleček je proti nepřátelským vojákům (zde Replica) velmi účinný. 

    Naštěstí se dvou „parťáků" rychle zbavíte a zase je temný svět jen pro vás. Zde se F.E.A.R. začíná vracet zpět k tomu nejlepšímu. Brzy setkáte s novou a milou zbraní, osmiranným granátometem K3-BT, kterou, ale neberete jako „Wunderwaffe". Nepřátelé budou tentokrát více chodit z boků a týla, takže si šetřete lékárničky. Nová zbraň je sice účinná, ale vzhledem k nedostatku nábojů budete stále spíše měnit samopaly s brokovnicí, která je na kratší vzdálenost jednoznačně smrtící. V jednom z prvních úkolů jste nuceni se probojovat k datovému centru, kde vás čekají kámoši Raynes a Chen. Že bych se na ně těšil, to věru ne. Nemusíte se obávat, že by vás na cestě k nim čekala nuda, nebo naopak přemrštěná obtížnost.

    Pokud se ještě v této době budete schopni dívat okolo sebe, spatříte podivně roztroušené betonové zábrany, které vás omezují v pohybu, divně stojící a nerealisticky vypadající auta a celkově naprosto nefunkční a z tradičních několika kusů „nábytku" složené prostředí. Dříve byly „místnosti" dobře zvoleny, nyní tomu tak bohužel není, čímž hráč duševně strádá. Otevřenější bojiště funguje jen zdánlivě a kdo trochu hraje, pochopí, že bylo šito horkou jehlou. Naštěstí s velkým N na začátku, vás potkají kanceláře, a v nich Nightcrawlers, kteří mají nejen noční vidění, ale hlavně od začátku hází i granáty, takže pravá zábava začíná až s nimi. Pojďme se poněkud blíže podívat na nejzajímavějšího nepřítele.

 Nightcrawlers je velmi hbitý, a to jak v pohybu do stran, tak vertikálně. Jednoduše vyskočí na železné schody jako opice a schová se vám tak, že mu prostě mozek nevystřelíte. Má velmi dobrou schopnost vyhýbat se vaší palbě, ovšem nakonec vždy vyleze a snaží se vás zlikvidovat přesnou a smrtící palbou nebo granáty, a to i ve tmě. Vyzbrojen není pouze novou strojní puškou s červeným nočním viděním, ale i klasickou brokovnicí nebo samopalem.  

• Obtížnost nic moc ...

    Postupem času se akce stále více stupňuje a místy se obtížnost zvedá do nepříjemných a v původním FEARu dříve neviděných výšin, kdy nevíte který z „nočníků" vám poslal ty kovové dárečky, které vám upravili fasádu. Ono to bude asi taky tím, že v noci nic nevidíte. Ještě štěstí, že taktika: „zalezu dozadu a s pětatřicetiranným zásobníkem si na ně počkám", funguje překvapivě dobře. Neznamená to, že od teď vojáky Replica nepotkáte, protože intenzita akce přejde až do plně válečné vřavy. Kdo hrál obě předchozí hry, rozpozná podobné momenty, včetně perfektního ovládání velkorážního kulometu, nebo letu helikoptérou do akce. S tím jak se akce dostává do obrátek, jde úroveň datadisku nahoru. V té vřavě si možná ani nestačíte všimnout, že se nepřítel rychleji pohybuje a především, že můžete rozbít více věcí než minule, včetně některých rour, za kterými se skrývá nepřítel. V přesné palbě vám pak bude bránit kouř a oblaka prachu, obzvláště pokud neustále využíváte červené noční vidění. Opravdu se nevyplatí využívat pouze crawlovskou zbraň, ale pozorně sledovat kde a s kým bojujete a podle toho i volit způsob zápasu. Nezapomeňte, že můžete využívat granáty, dotykové miny, přísavné výbušniny a kulometné věžičky. Vše se vám bude hodit, obzvláště proti vychytralým „nočníkům" a obrněným cílům, které zde potkáte častěji než minule. To vše vás přiková k monitoru a jen tak nepustí. V houstnoucí bitvě narážíte na hbité skupinky nepřátel, které vás hlavně ve tmě nenechají dlouho na živu. Je velmi nepříjemné, když na vás zaútočí v temném prostranství z více stran.

Zvláště nechutní jsou roboti, kteří tentokráte mohou přijít i ve větším počtu. Speciálně na ně účinkuje blesková zbraň LP4, zatímco na vzbouřené Delta Force doporučují tři ostřelovači ze čtyř ASP, ovšem chce to pevnou a přesnou ruku. Nepříjemná je i laserová karabina typ 12, která účinkuje skoro stejně dobře jako MP 50, který i nejsilnějšího „nočníka" pošle maximálně dvěma ranami do ráje.