BIOSHOCK2 – V roce 2007 super hra, v roce 2010 budí rozpaky.

BIOSHOCK2 je zde a je na čase se podívat na to, jaký je a také otestovat, jak nám poběží na našich PC.

BIOSHOCK, který vyšel v roce 2007, představoval příjemné herní překvapení roku. Vynikající grafická stránka a technologická pokročilost, kdy hra použila dokonce řadu prvků z U3 herního engine před tím, než U3 vůbec vyšel a zejména originální prostředí ve kterém se odehrávala, znamenala velký úspěch. S napětím jsme tedy očekávali druhý díl, který po takovém úspěchu musel přijít.

Píše se rok 2010 a druhý díl právě vstoupil k nám a nedá se říci, že by tu byl důvod k jásotu. Bohužel více než cokoliv připomíná BIOSHOCK2 spíše datadisk k prvnímu dílu, než regulérní pokračování. Podle toho tedy hra i vypadá a hlavně se tak bohužel i hraje. Takže se na to pojďme podívat.

Recenze bude dnes poměrně stručná, což vám může napovědět, že opravdu není vlastně mnoho novinek, které by proti prvnímu dílu mělo smysl prezentovat. Příběh nenavazuje nijak zvlášť na první díl, což by ani moc nešlo. Zhruba 10 let po prvním díle se vracíte v kůži speciálního Big Daddyho. Nejste ale tak obyčejné bezduché monstrum, jak jej znáte z prvního dílu. Hra tedy nenavazuje na první díl, ale v podstatě se pouštíme do nového dobrodružství a boj v experimentálním podmořském městě, stylizovaného do módy 30.let minulého století.

První BIOSHOCK exceloval, co se atmosféry a neokoukaného prostředí týká, druhý díl v tomto nejvíce selhává a zkrátka jej vlastně ani za druhý díl nelze považovat, spíše je to datadisk, nebo DLC, jak je dnes moderní to nazývat. Atmosféra hry je ta tam, ne že by žádnou neměla, ale ztrácí se, navíc jste v kůži silného Big Daddyho a většina protivníků, na které naleznete, se s vámi prostě nemůže měřit. Takže atmosféra se vytrácí s pocitem vaší nadřazenosti, síly a v oprávněném pocitu bezpečí asi jako závodníka v cyklistickém závodě sedícím místo na kole v těžkém trucku.

Design interiéru úrovní zůstal stejný, je to stále i dnes poměrně originální prostředí, ale přeci jen už to ztrácí na atraktivitě a to zejména svým technickým zpracováním, k čemuž se ovšem dostaneme později. Nejvíce hra ztrácí ale na tom, že se prostě zasekla ve vývoji a celá hra spočívá v nenápaditých cílech a opakování dojít tam zmáčknout to a to a jít dál. Jasně je to základ většiny akčních her a milujeme to, ale současné akční hry (ty špičkové) už jsou významně nápaditější a v podstatě stejnou věc neprezentují do zblbnutí stejným mačkáním tlačítek a otevírání dveří.

Tím se dostáváme k příběhu hry. Ten není špatný, ale na první díl nemá. Hlavně ale postrádá celistvost zážitku, a pokud bychom jej měli zhodnotit jako film, tak bystě měli určitě vidět prvních 60 minut, pak si můžete na 5-6 hodin zdřímnout a pak se zase vzbuďte na poslední hodinu, která je z celé hry suverénně nejlepší. Bohužel drtivá většina hry je jen nastavovaná kaše, něco jako byste přidělávali levely do Doom3 apod. Zato poslední hodina připomíná starý dobrý BIOSHOCK a v podstatě se v ní odehraje 90% příběhu a také nejlepší akce. Nebudu vám příběh vyzrazovat. Na své cestě narazíte opět na hromady zvukových záznamů, které odhalují pozadí příběhu a jednotlivé postavy nepovedeného experimentu. Narazíte přitom i na staré známé z prvního dílu. Bohužel už i proto postrádají tyto zvukové logy poněkud své kouzlo, které měly v prvním dílu.

Hra opět obsahuje i kromě čisté akční části klasické FPS, i poměrně zdařilé jakoby RPG prvky. Vylepšování zajímavého zbraňového arzenálu a hlavně vylepšování speciálním dovedností (téměř kouzel), které vám výrazně usnadňují život. Základem je opět sbírání látky ADAM a to prostřednictvím „Little Sister“, kterou si pokaždé adoptujete po zabití jiného Big dandyho, který ji hlídá. Pak vám vaše svěřenkyně sesbírá ze dvou mrtvou ADAM látku (to je další boj, protože následuje skript, který spustí nabíhání protivníků ze všech stran) a pak ji můžete zachránit a získat další ADAM, nebo ji zabít a získat ještě více ADAM. V každém levelu je 1-3 sestřičky. Za ADAM si pak pořizujete speciální schopnosti (plasmidy)a nebo i statické bonusy, které vám podstatě vylepšují různé vlastnosti a dávají nové možnosti a výhody. Statické bonusy jsou hodně podobné perkům z Falloutu. Nicméně tohle všechno už skvěle fungovalo v prvním díle a ve druhém se na tom v podstatě nic nezměnilo.

Nechme teď ale i trochu dalšího povídání o hře na závěr a podívejme se na technické zpracování a test GPU.