Příběhová kampaň není nijak zvlášť dějově náročná. V podstatě je to takový velký tutoriál a jednotlivé soubojové mapy dělí příběhové filmové sekvence. Nutno říci, že podezření, že něco není v příběhu v pořádku, pojmete od prvního hraní. Zkrátka příběh hry je příliš čitelný, jakoby autoři hry neměli jasno v tom, pro koho je hra určena, což ale není jediný aspekt hry, který tomu napovídá.

V kampani vás čeká hodně vláčný tutorial, který zabírá skoro polovinu délky celé kampaně. Odhalíte tak velmi pomalým tempem, co hra nabízí a pokud znáte starší díly, tak i to, v čem se sedmý díl liší. Nechme tedy příběh příběhem, který sice tedy není na nobelovu cenu za literaturu, ale jako takový zabaví a lepší, než kdyby tam nebyl. Podívejme se na samotné základy hraní.

Hned od začátku zjistíte skutečně velký důraz na budovatelský ráz hry, přesné plánování a myšlení dopředu. Nově totiž bojujete ani ne tak s protivníky, jako sami se sebou, Hra se totiž dá vyhrát i jinak, než vojensky. Stačí sesbírat dostatečný počet Vítězných bodů, což není vůbec složité. Zejména na lehkou obtížnost se soupeři moc nesnaží a tak i ty nejfrekventovanější body, o které se budete přetahovat, se stanou snadnou kořistí. Na vyšší obtížnost se už ale musíte snažit více. Zatímco v kampani jsou vítězné body fajn, v hraní soubojových map mi trochu vadí nemožnost si podmínky vítězství nastavit.

Vraťme se ale k samotnému budování. Stejně jako u každé strategické hry, je i zde životně důležitý začátek. Nutno říci, že po nějaké době hraní, najdete ten jediný skutečně výhodný způsob začátku hraní a budete tak hrát už vždycky. Jinými slovy postupem času se z hraní stane mechanická záležitost, stejně jako u každé strategie, což je dobré znamení a svědčí o funkčnosti hry.

Nijak tím netrpí dynamika hry, což si vyzkoušíte už v kampani, kde vás čeká souboj proti více protivníkům, ale hlavně pak v soubojových mapách. Z počátku, než se důmyslný a rozsáhlý ekonomický systém rozjede, je to snadné, pokud ale uděláte chybu na počátku, jde sice napravit, ale zabere vám to dost času a vaši soupeři ho nepochybně využijí. Hra tedy klade dost důraz na ekonomické myšlení a plánování a musím říci, že se mi opravdu líbí, jak to funguje.

Zkrátka musíte mít přístup ke dřevu, abyste mohli vyrobit prkna a z nich stavět. Pak musíte těžit kámen, což je jediná surovina, kterou nelze obnovit, ale lze je získat i z jakéhokoliv jiného dolu, takže i kámen je pak v podstatě neomezená surovina. Ano z počátku se hra tváří, že všeho máte neomezeně a musíte plánovat, postupem času ale vybudujete řetězce a objevíte technologie, díky kterým se suroviny okolo stanou neomezenými. Za pár desítek minut tak vybudujete silnou ekonomiku v podstatě kdekoliv a vytváříte více, než spotřebujete. V tomto ohledu se mi tedy nezdají dobře nastavené podmínky vítězství.

Nicméně při budování musíte počítat i s expanzí, protože místa na budování není na začátku mnoho a dokonce nemáte přístup ani ke všem potřebným surovinám. Každá mapa je tak rozdělená na množství sektorů, které obsazujete a o které se přetahujete s ostatními. Ty můžete na začátku, když jsou neutrální získat třemi způsoby. Dobýt, zkonvertovat posláním mnichů, nebo uplatit. Nejjednodušším způsobem a také z počátku většinou nejrychlejším je použití mnichů, kteří se navíc hodí i k výzkumu důležitých technologií. Takže podle mě nejlepší strategií k hraní hry je vybudování obilných farem a následná výroba piva a jídla. Je ale pravda, že vybudování vojenské síly je jen o málo náročnější, zejména časově.

Poté, co jsou už jednotlivé sektory obsazeny vámi nebo nepřítelem, lze nové získat jedině vojenskou cestou. Jednotlivé sektory je dobré opevnit. Některé jsou životně důležité pro vaši ekonomiku. V podstatě ale může každý fungovat jako samostatný celek. Budujete totiž jednotlivé výroby samostatně a středobodem jsou skladiště, do kterých všechno vaši pracanti nosí a také si z nich berou suroviny. Je tedy dobré s tím počítat.

Pokud jde o samotné válčení, je zjednodušeno na minimum. V podstatě si jen budujete opevnění ze dvou možných, můžete si najmout specializované generály a pak je vybavit 5ti typy jednotek, z nichž nejlepší jsou děla a střelci. Samotné souboje probíhají zcela automaticky a můžete se jen dívat. Ovlivňujete jen stav svých armád a to, kam budou útočit, nebo kam se přesunou. Nic více. Nutno říci, že to není tak špatné a osobně mě tento systém úplně stačí. Armád samozřejmě můžete mít více, a protože jsou velikostně omezeny a generálové mají až na výjimky různé specializace, je dobré, aby se doplňovaly. Nicméně zase tak často mít velkou armádu nebudete, protože většinou mnohem dříve dosáhnete potřebného počtu vítězných bodů ekonomicky, či dosažením určitých cílů. Armáda a válčení má tak v Settlers7 pro vás hlavně obranný efekt k udržení nepřítele co nejdál od narušení vaší ekonomiky, nemyslete si ale, že můžete tuto složku hry podcenit, protože vaši protivníci, zejména když se spojí, vám připraví horké chvilky.

Víceméně vše výše uvedené tvoří celou hru. Ta je opravdu principiálně velice jednoduchá a výrazně se blíží jiné, velmi populární hře, která je ale podle mě, více zábavnější. Která? Na to se podíváme v závěru …