Recenze: Singularity – další neohrožený hrdina zachraňuje svět
Solidní akční hra se solidní náplní se v herní bídě neztratí. Patří mezi ně i Singularity?
Léto je v plném proudu a v plném proudu je i herní suchu a herní bída, která však pokračuje i když hry vycházejí. Před tím, abychom z toho zešíleli, nás vytáhl Blizzard se svým StarCraftem2, i když to není zase hra pro každého. Příznivci akčních FPS tu v této části roku trochu strádají a tak vezmou zavděk každou slušnou akcí. Na světě se před pár týdny objevila hra Singularity, která slibovala zajímavou náplň a kvalitní akční zážitek. A jeden z našich čtenářů a spolupracovník redakce nám na ní zpracoval svůj pohled a recenzi. Takže se podívejme, jak hra dopadla …
Singularity
Kromě originálních scenérií a akce, hra zase tak originální není. Supertajný výzkum, ignorování nebezpečí, nehoda následovaná katastrofou lokálního výzkumu a vznik hromady monster určených k odstřelu. A samozřejmě jeden hrdina, který to všechno dá dohromady.
A o co konkrétně v Singularity jde? O mnoho let později se na místo katastrofy na ruském ostrově Katorga-12 vydává americký průzkumný team. No a jako obvykle se stane nehoda a vy končíte na molu kousek od zničeného vrtulníku. Kolega v trapu, druhá jednotka na maděru a zase je to jen a jen na Vás. Po chvilce se ocitnete v přijímací hale ostrova, vyslechnete pár komentářů, vstupních informací pro nově příchozí návštěvníky a shlédnete jedno pěkné video, jak je USA hrozbou pro komunizmus a jak je jí potřeba zničit, zde se poprvé dozvíte o prvku E-99, který má USA udělat utrum jednou pro vždy. Jedná se o stěžejní prvek hry. Jak mocný a významný pro události a dění se dozvíte během samotné hry ...
No a jak to bylo dál?? Celým příběhem a ostatně i herní náplní se táhnou časoprostorové poruchy. Už první věc, kterou ve hře uděláte, změní současnost (tuto část si vědšina z Vás zahraje znova) a celý zbytek hry se jí snažíte napravit.
Hra se tak odehrává v povozničených ruinách výzkumného centra, do kterého proniká okolní vegetace a je plná nebezpečných mutantů. Okolí je plné techniky z 50 let minulého století a samozřejmě řada věcí vypráví i příběhy lidí v centru katastrofy. Osobně bych Singularity tak trochu stylově i provedením přirovnal k BIOSHOCKU. Tyto hry jsou si v mnoha prvcích i provedením a hraním dosti podobné.