Celá hra je udělána ve stylu moderních kriminálek, s třesoucí se kamerou a flashbacky do minulosti. Protože jsem osobně předchozí díl nehrál, a hra na něj příběhově hodně odkazuje, mohu potvrdit, že to pro pochopení celé věci není problém a do děje se dostanete, i když asi ne tak dokonale, jako když předchozí díl znáte. Starší díly Splinter Cell znám ale dobře.

(nový dark system ...)

Zároveň nejsem nadšeným příznivcem herního stylu, tzv. nucené stealth akce, když nemáte na výběr. Ačkoliv se jí nebráním, mám rád volnost a v tomto ohledu se mi hodně líbil podle mě stále nepřekonaný HITMAN, co by skutečného etalonu univerzální akční stealth akce. Nový díl Splinter Cell se mu stylově opravdu hodně podobá a je to znát v mnoha ohledech.

Osobně mi tedy vůbec nevadí nová moderní akčnost hry a fakt, že když nechci, tak se nemusím schovávat. Do stylu hry i příběhu to poměrně pěkně zapadá. Jenže aby akční styl hry měl nějakou úroveň, musí tomu odpovídat i nepřátelé a tedy samotná akce. Zde ale Splinter Cell selhává na plné čáře a ačkoliv se nový díl hodně podobá starší sérii Hitman, prohrává s ní herně na celé čáře.

Pokud půjdete jako Rambo, zjistíte, že jste stále v přesile, ať je proti vám 5 nebo 10 sebesilnějších protivníků. Ti jsou totiž úplně tupí a jediné na co se zmůžou, je křik: „myslíš si, že jsme tak hloupí?“! Odpovídáte jim jednou kulkou mezi oči, nebo dárečkem v podobě granátu, zatímco si jdete pohodovým krokem okolo. Hru jsem hrál na maximální obtížnost, ale myslím, že slovo lehká nevystihuje přesně dojem z celé hry. Slovo triviální je už mnohem blíže. Protivníci se sice kryjí, ale je jim to úplně k ničemu, prostě jen běžíte, vlítnete do místnosti, kde jsou většinou protivníci pěkně v hloučku, takže hodíte pohybovou minu na jednu stranu a na druhou stranu, pak doprostřed hodíte granát (a to hodně plýtvám materiálem) a místnost vyčištěna a jde se dál. To si opravdu nevymýšlím, ani nepřeháním. A takhle postupuje v každé části mapy.

Pokud už dojde na střílení, díky cviku s myší rozdáváte headshoty, jak dětem bonbóny a na jeden zásobník vystřílíte 10-20 nepřátel, jen to lítá. Abych jen nekritizoval, líbí se mi celkový systém krytí, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy kde v tomto smyslu viděl. Bohužel v akčním ladění hry v podstatě nedojte využití. S jednou jedinou výjimkou.

(Konečně nějaká stealth akce)

Tou je mise, kde je určeno, že musí proběhnout stealth a tedy, že vás nesmí vůbec spatřit. Ta je poměrně rušivým elementem, i když jakmile přijdete na věc, jde to. Také jsem se s ní poměrně vydováděl, když jsem se snažil ji celou vyčistit. Bohužel tato stealth mise odhalila poměrně vážný nedostatek, který tento díl má. Z nějakého nepochopitelného důvodu autoři odstranili možnost odklízet a ukrývat těla. Tato možnost chybí jak v porovnání se staršími díly, tak proti podobně akčně laděnému Hitmanovi. A chybí citelně, takže se v podstatě ani plnohodnotně nový Splinter Cell, jako Stealth akce, hrát nedá. Kromě ukrývání těl nemůžete ani páčit zámky a chybí jakákoliv slušná interakce s prostředím.

(3 granáty a 3 miny a je po armádě ...)

A to ani nemluvím o velkém vylepšení, kdy jakmile se dostanete do tmy, takže nejste vidět, hrajete černobílou hru. Osobně mi změna obrazu tohoto druhu problémy nedělala a svůj smysl to samozřejmě má, ale není to dokonalé, co se pozorování okolí týká, kdy i věci ve světle jsou pak černobílé, což nedává smysl. Takže tohle by chtělo ještě doladit.

("Interakce" s prostředím ala Conviction)

Místo nějakého solidního vylepšení, při všech těch zjednodušeních, se objevilo stupidní mačkání kláves, jak jsme u poslední „módních“ her, určených asi pro výcvik opic, zvyklí. Čas od času se dostanete k určité postavě, od které je nutné zjistit nějaké ty informace. A tak vás u každého čeká trojí zmáčknutí klávesy C pro spuštění jednotlivých fází výslechu za vydatné likvidace fasády dotyčného. Pokaždé přitom držíte budoucího nebožtíka pod krkem, a můžete s ním „tancovat“ na omezeném prostoru a umístit ho k některým předmětům, se kterými pak proběhne výslechová interakce. Takže s jeho hlavou rozbijete monitory, zrcadlo a tak podobně. Je to poměrně toporné, nudné a zbytečné – opět tedy věc ve stylu moderních akčních kriminálek a špionážních filmů a cíleno na masy, které nadšením kvílí, když lítá krev a vybavení místnosti všude okolo …

(Malé zbraně ... pro děti)

O co není nouze, jsou zbraně a vybavení všeho druhu. U sebe můžete mít dvě zbraně, pistoli a pak větší zbraň. Ty si můžete vybrat a také vylepšit dle libosti, což se doporučuje. K vylepšení ale musíte mít body za splněné úkoly a cíle, což však není problém, nakonec si stejně vylepšíte jen základní zbraň a jednu z hlavních zbraní a rozdíl to určitě je. Nejsilnější zbraní jsou samozřejmě granáty, miny a podobná zařízení. Těch máte hromady a občas si je můžete během boje chodit doplňovat. A protože nepřátel není mnoho, stačí vám 3-4 na vyřešení větší části mapy.

(Velké zbraně ... pro větší děti)

Samozřejmě můžete používat i ruce, a to když chcete mít pak možnost označit nepřátele a sejmout jich pistolí najednou několik, stiskem jednoho tlačítka. Tuto možnost si ale musíte „zasloužit“ ručním zabitím nějakého nepřítele. V části jedné mapy ji dostanete instantní, takže to jen lítá. Je to ale velké zjednodušení hry, díky minimu nepřátel je to poměrně zbytečné.

(Sam vypustil ducha ... :) )