|
Strana 2 z 4
První, co vás praští do očí je samozřejmě kompletně nový herní engine. Tomu se ale budeme věnovat později. Ačkoliv se jedná o zcela nový herní engine, herní možnosti i styl zůstal v podstatě zachován. Jen to všechno vypadá lépe.
Bohužel, protože druhý díl se od začátku plánoval i pro konzole, místo krásných a přehledných menu inventáře, schopností a tak dále, tu máte nepřehlednou sloupečkovou konzoloidní slátaninu, která jakoby z oka vypadala té hrůze v Dragon Age 2. Jinými slovy, obě hry mají stejnou chybu. Naprosto strašná Menu, která nijak nezapadají do stylizace hry a prostředí, a tedy jasná změna k horšímu.
Je to velká škoda, zjednodušení inventáře a používání některých věcí rozhodně věci nenapomáhá. Skutečně nesmyslný se mi zdá strom schopností a dovedností kombinovaných s vylepšování pomocí matoucích Mutagenů. Je to takové nepromyšlené, prostě divné. Naštěstí, i když to tedy není tak promyšlené a vizuálně tématicky dobře zpracované jako u prvního dílu, používat se to dá. Dokonce díky většímu inventáři, které není nepodobný tomu z Fallout New Vegas, můžete prodávat a nosit spoustu věcí a za ně kupovat věci potřebné. Ekonomika docela funguje.
O dost lépe je v druhém Zaklínači zpracována výroba předmětů, o něco hůře je ale zpracována výroba lektvarů. Přesto na první zahrání může být množství materiálů, které sbíráte všude možně, poněkud nepřehledné. Nakonec zjistíte, že je potřebujete vlastně jen na konci a to jen pár základních. Přesto jako celek to působí celkem slušně i věrohodně a rozhodně to do RPG patří.
Nový soubojový systém nemá bohužel nic společného s tím starým a je …. o dost horší. Bohužel, protože hra cílí i na konzole, tak je Zaklínač 2 taková poněkud větší mlátička s mnoha efektními zakončeními soubojů filmovými sekvencemi. Špatný je proto, že prostě klikáte jak šílenci, snažíc se udržet protivníka, či spíše herní kameru tak, abyste nemlátili jen do vzduchu. Dá se na to za 1-2 hodiny zvyknout, ale na kvality soubojového systému z prvního dílu to skutečně nemá. Škoda.
Spolu s novým soubojovým systémem dorazilo do Zaklínače i konzolové cvičení opiček. Mačkání určitých kláves tak, jak se rozsvítí na obrazovce. Prostě na obrazovce se objeví písmenko W a vy ho zmáčknete a ve filmové sekvenci udělá vaše postava nějaký chvat. Tento systém je použit v boxovacích soubojích a také pro spuštění zakončovacích soubojových sekvencí. Je to poměrně trapné, protože boxovací souboje pak postrádají výzvu a jestli máte alespoň průměrné IQ, tak se prohrát prostě nedají. Naštěstí to vyvažuje pěkné zpracování hry kostky a také přetlačování v páce, kdy obě věci kladou na vás mnohem větší nároky při ovládání.
Celkem se mi ale líbí obtížnost hry, kdy je poměrně výzvou i na lehčí obtížnosti. Na vyšší stupně pak už musíte sakra přemýšlet a využívat schopností, lektvarů a bonusů, jak jen je to možné. Naštěstí umělá inteligence ve hře absentuje, takže těžké je to hlavně proto, že protivníci jsou vážně silní.
Základem hry jsou ale přesto hlavně rozhovory a ve hře je mnohem více rozhodnutí, která mají zcela zásadní vliv na hru a její děj, o tom ale až v závěru. Rozhovory vám ale hlavně stupidně nenapovídají (jako v DA2), která dopověď je tou správnou. Teď se podívejme na zpracování a něco o hardwarové náročnosti.
|
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
