– Recenze a TEST výkonu hry, která ukazuje, jak se to má dělat!
Pokračování znovuoživené legendy FPS je zde a je fantastické! A to jak po herní, tak technické stránce. V dobách dávno minulých, kdy se ještě dělaly počítačové hry tak, aby byly co nejlepší, jejich tvůrci, často pracující po garážích, hry opravdu vyvíjeli. Nejen po herní, ale také technologické stránce. A nebylo výjimkou, že parta „garážistů“ udělala technologicky hru, která překračovala možnosti většiny tehdejšího šíleně drahého domácího hardware, a tak posouvala hranice. Dnes, i když mají tvůrci her k dispozici obrovské rozpočty v desítkách i stovkách milionů dolarů a nejmodernější hardware, dostáváme do rukou často hry, které jsou z herního pohledu často jen osekanou verzí svých předchůdců a z technického pohledu staví na starých základech s mizernými optimalizacemi a táhnou celý technický vývoj dolů. Tu a tam se ale objeví v herním světě banda, která místo aby investovala ty miliony dolarů do reklamních kampaní a marketingu na podporu prodeje hry, o které ví, že není nic moc, a herní vývoj je u nich něco více než jen zahrnutí otravných mikrotransakcí, tak opravdu dělají to, čemu se říká herní a technologický vývoj.
Příkladem takové bandy, které nejspíše tvůrci a hlavně vydavatelé řady dalších her nemohou přijít na jméno, protože prostě jejich nedobré počínání a nekvalitní hry zvýrazňují, jsou MachineGames kupodivu pod křídly Bethesdy, která sama není zrovna ideálním příkladem vývoje, a hlavně optimalizací některých svých her. Nicméně zázraky se evidentně dějí a pod křídly Bethesda tak vznikla další hra, u které je vidět, že herní a technologický vývoj stále nejsou jen prázdné termíny.
Wolfenstein 2: The New Colossus – takhle se živí legenda!
Původní Wolfenstein je hra, která už je zlatým písmem zapsaná do historie počítačových a herních technologií. Nemyslím, že je třeba představovat snad nejklasičtější hru, která fakticky definovala žánr „FPS“ a v mnoha ohledech byla první svého druhu. Před několika lety jsme se dočkali reinkarnace této klasiky, kdy bylo pochopitelně jasné, že s původním extrémně jednoduchým konceptem si nelze vystačit.
Nová verze tak nabídla podstatně akčnější zábavu, protkanou mnohem zajímavějším příběhem s filmovými sekvencemi, a to všechno v naprosto originální výtvarně a graficky excelentní podobě. Výborná hodnocení byla zcela zasloužená. Minulý rok se objevila další reinkarnace naprosté klasiky. Po mnoha letech jsme se dočkali nového DooMa! A to je naprostá pecka. Nejen herně, ale také technologicky hra nabídla optimalizace, díky kterým i přes opravdu pokročilý grafický kabátek, běžela krásně a svižně i na velmi podprůměrných sestavách. Stejný herní engine v ještě pokročilejší formě s novým API VULKAN se pak objevuje i u nového Wolfenstein 2: The New Colossus.
Pokračování oživené legendy je tak zde s ještě větším příběhem, ještě větší akcí, ještě lepší grafikou a prostředím a v ještě lepším technickém zpracování a optimalizací. Výsledkem je jedna z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší FPS hra roku.
Žádné zbytečné novinky, prostě přímo na věc!
Wolfenstein 2 se drží předlohy, a tak to má být. Hra se tak sestává z celkem přímočarých levelů s poctivým a promyšleným zpracováním, které umožňují jak nezřízenou akční řežbu, tak klidně i podstatně odlišný stealth přístup k hraní. Je zcela na vás, jaký způsob zvolíte. Tvůrci vám dají dostatek mechanik a výbavy k oběma způsobům a také zábavnou znovuhratelnost.
Ta souvisí s příběhem, který je v druhém dílu řekněme robustnější. Rozhovory a filmové sekvence jsou libovější a hra se nevyhýbá kontroverznímu tématu, kdy se celá točí kolem toho, kdyby nacisti opravdu vyhráli druhou světovou válku. Hra se odehrává v alternativní „budoucnosti“ po druhé světové, kdy USA jsou pod nadvládou nacistického Německa, Hitler stále žije a Němci mají základnu na Venuši. Příběhově naprosto přímo navazuje na první díl a jeho datadisky, kdy se náš hrdina BJ se svou přítelkyní a dalšími členy odboje nachází na palubě ukradené nacistické ponorky, z které řídí své hnutí odporu. Wolfenstein 2 se poměrně viditelně snaží více nám představit hlavního hrdinu, včetně spousty flashbacků. Nutno říci, že hra má vlastně jeden příběh, ovšem ve dvou verzích, které se liší řadou větších či menších detailů. Vše totiž souvisí na jednom z vašich rozhodnutí z minulé hry (a opakuje se na začátku této).
Postavy jsou zajímavě napsané, filmové sekvence jsou výborně udělané, hlavního záporáka vlastně také znáte. Ale pokud vás příběh až tak nezajímá, tak s jednou výjimkou lze všechno jednoduše přeskakovat a užívat si tu frenetickou akci, kterou hra dokáže nabídnout, a to i v závislosti na nastavené obtížnosti. Zabíjení nacistů je zde hlavní kratochvílí, přičemž nepřátelé mají hned několik různých podob, které se sice příliš nemění, ale je to celkem realistické, že armáda nebude mít stovky různých jednotek, ale jen několik hlavních tříd. Vzhledem k tomu, že jsem v alternativní poválečné „budoucnosti“, tak výstroj a výzbroj jsou podstatně pokročilejší, ale staví na designech a plánech už z druhé světové. Výběr zbraní podle toho vypadá, není jich mnoho, ale je zde vše základní, každá ze zbraní má několik možných modifikací, a kromě těžkých zbraní můžete mít také zbraně dvojmo, tedy v každé ruce jednu, což posouvá akční hratelnost na úplně nový level :). Hra také obsahuje systém perků, které zlepšují vlastnosti a schopnosti vaší postavy s tím, jak určité činnosti opakujete a zlepšujete se v nich. Zkrátka jednoduché a funkční a přesně bude sedět vašemu hernímu stylu, ať je jakýkoliv.
Prostředí hry, jednotlivé levely, lokace jsou větší, propracovanější a zajímavější než u prvního dílu, i proto že většina je umístěna do alternativní reality nacisty podrobeného USA. A když jsme u toho, otestovali jsme, jak hra běhá v praxi, což je něco, co by si měli pořádně nastudovat vývojáři z jiných herních studií v souvislosti s tím, co nám servírují oni …
)
)
)
)
