Vodní chlazení

Se stoupajícím tepelným vyzařováním mnozí hledali nové a účinnější způsoby chlazení. Logicky prvním po ruce je chlazení vodou. To není žádná novinka, toto chlazení se používá třeba u automobilů, a tak na stejném principu pracuje i u komponent u počítače. Chladícím médiem nemusí být pouze voda, ale pro běžné užití je kapalinou nejdostupnější . Princip je u všech stejný. Proč je vůbec vodní chlazení účinnější než vzduchové? Protože voda má přibližně 25x lepší tepelnou vodivost (tj. dokáže přijmout a odvést 25x více tepla) než vzduch.  Ani vodní chlazení se neobejde bez chlazení vzduchem, někam to teplo musí logicky odcházet. Také princip vodních bloku má s pasivy u vzduchového chlazení mnoho společného.

Vodního chlazení tvoří vodní okruh, ve kterém chladící médium, tomto případě voda, obíhá. Sestává se z několika součástí, které si blíže uvedeme.     

Vodní blok

Je právě onen pasiv, který je v přímém styku s chlazenou komponentou. Vodním blokem obíhá voda a odebírá teplo. Konstrukce vodních bloků je věda. V principu jde o to, aby voda co možná nejhladčeji protékala blokem a při tom odebírala, co možná nejvíce tepla a teplo, co možná nelépe odcházelo s kapalinou pryč. Oblíbená hydromechanika v praxi.

Konstrukce vodních bloků jsou různé. Na několika obrázcích můžete vidět několik ukázek.

Vodní čerpadlo

 Je to, co nám kapalinu uvnitř vodního okruhu pohání. Původně jsou a byla určena pro akvaristiku, dnes již ale existují speciální čerpadla se spínáním a zapojením přímo do PC. V zásadě existují dva druhy a to průtoková a ponorná. Průtokové čerpadlo pracuje na suchu, voda jím jen protéká. Ponorné čerpadlo musí být pro své fungování ponořeno.

Vlastnosti čerpadel určitě nejsou jedno. Určitě neplatí, čím silnější čerpadlo tím lepší chlazení. Všechno má své meze. Například průtok se tak nejčastěji pohybuje od 300-800 litrů za hodinu. Více už je přespříliš a voda zase nestíhá teplo odebírat,  takže hasičské čerpadlo není to nejvhodnější.    

Hadičky:

To je to, co jednotlivé komponenty vodního okruhu spojuje. Na jejich kvalitě závisí mnohé. Hadičky se nesmí ohýbat a lámat, aby nedocházelo k zastavení vody. Nejvhodnějším materiálem je silikon, jelikož ten časem neztvrdne a nehrozí tak, jako u levných PVC hadic, prasknutí.  

Expanzní nádoba:

Expanzní nádoba není povinným vybavením vodního okruhu, nicméně je velice šikovným doplňkem. Vodní okruh totiž aby fungoval musí být dobře zavodněn – bez vzduchových bublin. S tím nám může pomoci právě expanzní nádoba. Zároveň slouží ke kontrolování hladiny a případnému dolévání kapaliny.

Radiátor:

Radiátor je ona největší podobnost se vzduchovým chlazením. Dokonce je tu i jistá podobnost s heatpipe. Radiátor není nic jiného než velký blok který obsahuje kovové trubky na kterých jsou navařeny kovové pláty. V trubkách obíhá voda a ochlazuje se. Často je radiátor doplněn aktivním chladičem, pro zvýšení účinnosti. Velikost a schopnost chladiče ochladit určuje celkovou účinnost vodního chlazení.

Chladit vodou dnes lze takřka všechny komponenty v PC, které chladit potřebují. Mnozí jdou do extrému a chladí i zdroj. Nicméně vodní chlazen zažívá velký ústup. Hlavně díky právě rostoucí kvalitě klasických vzduchových chladičů, které mnohdy dokáží dokonce chladit lépe než mnohem dražší instantní vodní chlazení, které se dnes snaží prodávat mnozí výrobci.

Nevýhody jsou zřejmé. Vysoká pořizovací cena, mnohdy, pokud je to tovární vodní chlazení zcela neadekvátní výkonu a hlavně hluku. Takže tyto instantní vodníky často nesplňují to, proč se s vodním chlazením začínalo – aby bylo tišší a účinnější než klasické vzduchové chladiče. Samozřejmě hmotnost vodního okruhu, nutnost údržby a sledování a hlavně je tu stále riziko vylití vody. Doba pokročila a voda dnes již není nejlepším způsobem, jak tiše a účinně chladit.