• V praxi – osazení komponent a možnosti

Jako testovací komponenty jsem zvolil platformu založenou na LGA1151 od Intelu. Základní desku i grafiku poskytla společnost ASUS v podobě Z270 Maximus IX Hero. Grafická karta pak ASUS R9 380X 4GB řady Strix s velmi výkonným a tichým chlazením. Procesor je i7 7700K. Paměti poskytla společnost G.SKILL v podobě 2x8GB DDR4 4266Mhz s RGB LED podsvícením. Transcend pak poslal svůj M.2 SSD disk s přenosovou rychlostí 550/540MB/s. U zdroje jsem vsadil na zdroj BeQuiet s platinovou certifikací a odpojitelnou kabeláží.

• Základní deska

Pokud jde o základní desky, tento model má zapuštěnu stěnu tak, že jasně limituje možnost osazené desky na maximálně formát ATX a menší. Větší E-ATX desky do této skříně prostě nelze osadit. Je to podobný, jako u Fractal Design Define R5, kdy to ovšem výrobce opravil u R6 verze, která už to zapuštění nemá, a tak se dovnitř vejde i větší deska. U této skříně to ale není možné.

• Grafická karta

Vzhledem k absenci klasických košů v přední pozici, jde zde do místa na grafické karty, kdy do skříně lze osadit až 370mm dlouhou grafiku. I pokud na přední pozici osadíte větší výměník a ventilátory, pořád vám zbude hodně místa i na dlouhou grafiku, takže tady bez problémů. Skříň umožňuje s patřičným příslušenstvím i vertikální montáž grafické karty.

• Disky

Skříň nemá klasické koše na disky, ale na zadní straně najdete dvě pozice pro 3,5“ a 3x pro 2,5“, vše na vhodných a dostupných místech. Dobře je řešený management kabeláže. Po sestavení není problém kabely od zdroje přivést tam kam potřebujete všude přítomnými otvory s pogumováním. 

Po smontování jsem již pouze nainstaloval operační systém a v BIOSU nastavil režim otáček ventilátoru na radiátoru na automatiku. Přece jenom delidnutý i7 7700Kna základních taktech nepatří mezi nějaké žrouty. Pokud ještě zmíním mechanismus bočních skleněných dveří na pantech, mám k tomuto řešení dvě výtky. První problém, na který jsem narazil, je malá síla magnetků, které tyto dvířka drží. Už při opravdu málem náklonu při přepravě se dvířka velmi lehce otevřou. Druhou výtku mam k tomu že mezi sklem a skříní je cca 2mm mezera bez těsnění a to po celém obvodu. Celá konstrukce postavena na prachových filtrech tak ztrácí svůj smysl, protože prach může tudy vesele do skříně proudit. Stačilo přitom dát gumové těsnění na skříň, dizajnu by to uškodilo zcela minimálně.

• Provozní teploty

Samozřejmě jsem nemohl neotestovat to, jak si skříň povede v reálném provozu a zda opravdu dostojí tomu, co slibuje výrobce ve svých brožurách. Teploty jsem se rozhodl měřit na procesoru i grafické kartě a to, jak ve stavu skoro žádné nečinnosti, takže brouzdání internetem apod., ale i v režimu 100% vytížení procesoru a grafické karty. Hlavně „burn“ režim grafické karty otestuje kvalitu vnitřního airflow skříně do maxima.

U procesoru jsem měřil maximální teploty pomocí hodinového trápení v zátěžovém OCCT. Maximum, které jsem naměřil, bylo 45°C. To krásně ukazuje výkon airflow skříně a její potenciál se stále tichým chodem pouze dvou ventilátorů a zdroje. V klidu pak procesor měl 31°C. Měření proběhlo při pokojové teplotě 23°C.

U grafické karty jsem teplotu měřil v zátěžovém benchmarku 3D Mark FireStrike po dobu 30 minut, kde se nakonec teplota vyšplhala na slušných 62°C a grafická karta byla stále hodně tichá. V idle pak teplota spadla na hranici 31°C, s tím že ventilátory se netočily a grafika fungovala zcela pasivně.

Takže k závěrům …