Strana 4 z 5
- V praxi – osazení komponent
Jako testovací komponenty jsem zvolil platformu založenou na AM4 od AMD. Základní desku i grafiku poskytla společnost ASUS v podobě X470 Crosshair VII Hero. Grafická karta pak ASUS R9 380X 4GB STRIX s velmi výkonným a tichým chlazením. Procesor je Ryzen 7 2700X. Paměti poskytla společnost ADATA v podobě 2x8GB DDR4 3600Mhz s RGB LED podsvícením a kapalinovým chlazením Spectrix D80. Od stejného výrobce byl použit i ultra rychlý M.2 NVMe disk SX8200 přenosovou rychlostí 3 200/1700MB/s. Zdroj dodala v rámci testu také společnost Cougar v podobě modelu VTE s výkonem 600W s bronzovou certifikací.
Pro chlazení procesoru jsem zvolil chladič Fortis 3 od SilentiumPC v jeho poslední revizi, kde podporuje již také socket AM4.
Po smontování jsem již pouze nainstaloval operační systém a v BIOSU nastavil režim otáček ventilátoru na automatiku. Přece jenom Ryzen 7 2700X na základních taktech nepatří mezi nějaké žrouty.
Možnosti skříně jsou celkově standardní. Skříň je určena hlavně pro ATX desky a menší formáty, teoreticky se sem vejde i větší deska, ale zapojení některé kabeláže by už nemuselo být úplně ideální. Z hlediska délky grafik, protože vpředu opravdu nejsou žádné koše na disky, tak zde omezení není a vejde se sem cokoliv i pokud budete mít na přední pozici ventilátory a výměník.
Ohledně montáže, výtku mám pouze k managementu kabeláže. Vyvázat kabeláž od zdroje i skříně jako takové je celkem krkolomné. První důvod tkví v malé mezeře mezi plechem a sklem. Dále je celkem těžké až skoro nemožné vyvázat kabely tak, aby nebyly vidět z druhého pohledu skříně. Naštěstí díky kouřovému tvrzenému sklu si tohoto nedostatku skoro nevšimnete, zvlášť pokud bude vnitřek skříně osvětlen některými komponentami v sestavě, jako jsem měl já zde, skrze RGB podsvícení na pamětech.
Samozřejmě jsem nemohl neotestovat to, jak si skříň povede v reálném provozu a zda opravdu dostojí tomu, co slibuje výrobce ve svých brožurách. Teploty jsem se rozhodl měřit na procesoru i grafické kartě a to, jak ve stavu skoro žádné nečinnosti, takže brouzdání internetem apod., ale i v režimu 100% vytížení procesoru a grafické karty. Hlavně „burn“ režim grafické karty otestuje kvalitu vnitřního airflow skříně do maxima.
U procesoru jsem měřil maximální teploty pomocí hodinového trápení v zátěžovém OCCT. Maximum které jsem naměřil bylo 59°C. To je o něco více než jsem s tímto procesorem zvyklí, zde jdou vyšší teploty na vrub tomu, že je ve skříni pouze jeden ventilátor a to ten, který fouká na zadní straně ven. Což je lepší řešení, než verze S, která má zase 3 ventilátory vpředu foukající dovnitř. Cenově je výhodnější verze S, která je levnější, ale opravdu je nutné mít ve skříni ventilátor foukající i ven.
U grafické karty jsem teplotu měřil v zátěžovém bechmarku 3D Mark FireStrike po dobu 30 minut, kde se nakonec teplota vyšplhala na slušných 63°C a grafická karta byla stále hodně tichá. V idle pak teplota spadla na hranici 34°C, s tím že ventilátory se netočily a grafika fungovala zcela pasivně.
Na přední pozici se vejdou i 140mm ventilátory (2), na zadní ale jen 120mm. Nahoru pak můžete dát také 2x 140mm nebo 3x 120mm. Podpora radiátorů tomu odpovídá. Přístup vzduchu i jeho výfuk ze skříně je dobrý, skříň má vzduchově průchozí přední i horní panel. Na utišení se tedy výrazně nehraje, nicméně skleněné bočnice a přeci jen masivnější mesh trochu zvuky tlumí.
Takže pojďme k závěrům …
|