• Sestavení

Mám velké zkušenosti s již desítkami různých křesel, takže můj postup montáže by byl trochu jiný, než jak ho uvádí návod SPC, ale budiž. Pojedeme podle něj :).

Prvním krokem je osazení kovového kříže kolečky následovaný druhým krokem, kterým je osazení pístu a jeho plastového zakrytí. Vše jednoduché, přímočaré, takže je rychle hotovo.

Třetí krok mě trochu překvapil, tím je podle SPC osazení obou polštářků na stále nepřidělanou opěrku. Zajímavý postup, neřekl bych že dává úplně smysl, ale budiž :). Instalace není složitá, polštářky využívají silnější gumu s plastovými klipsnami, tedy velmi běžné řešení, zde jen v neobvyklém barevném provedení bílo-šedé.

Až čtvrtým krokem je dle výrobce smontování opěrky a sedáku prostřednictvím dvou delších šroubů na každé straně. Součástí sedáku je tedy mechanismus sklápění (umožňuje až 90°), s ovládáním na jedné (pravé) straně, což je obvyklé řešení. Při montáži se může zdát, že to není úplně rovné, ale jakmile to dotáhnete, pěkně to zapadne.

Součástí balení jsou i dva ochranné plastové kryty. Vypadají sice trochu „fórově“, ale jakmile je dotáhnete, skvěle padnou a chrání (a barevně ladí). Musím říci, že oceňuji také plastovou ochranu zbytku toho mechanismu kolem. Na druhou stranu mohly ty plasty být trochu lepší kvality, vypadají poněkud lacině. Ale hlavní účel plní skvěle. Protože mám křeslo dost blízko jinému nábytku, v praxi se mě stává, že se otírají ty hrany, což je problém, pokud nejsou chráněny. U mnoha křesel se tak v těch místech materiál potrhá, což tady nehrozí.

No a šestým krokem je namontování toho mechanismu pro píst atd. V tomto se SX500 liší od větší SR600 série, která používá robustnější multilock mechanismus. SX500 má jen ten velmi jednoduchý systém s jednou pákou, nastavující výšku. Kvalitativně si u tohoto prvku dal výrobce nejméně záležet, dokonce ani neudělal bílé lakování, jde o jediný viditelný černý prvek na křesle, což trochu kazí ten „onyx“ styl ;). Ale funkčně je to dostatečné. Současně s tím také přiděláte opěrky, které jsou na masivním kovových lištách, máte tedy trochu možnost je nastavit i tím, v jaké vzdálenosti je přiděláte. Na všechno má křeslo vyvrtané přesně otvory, tak přesně, že se vrtají viditelně až po kompletním osazení křesla kůží a látkou, takže otvory jdou skrz a zůstaly tam zbytky látky, takže to vyčistěte, než tam naperete šrouby.

A poslední bod je nasazení horní části na tu spodní s pístem, tradičně vše tedy drží jen tím natlačením na sebe, což jak víte je více než dostatečné. Speciálně když se to snažíte pak případně rozebrat. Na což mimochodem existuje u všech podobných židlí trik, kdy vše lze oddělit doslova za pár sekund a celkem bez námahy ;).

V osmém bodě vám SPC v návodu gratuluje k dobré práci :). Máte totiž hotovo. Z hlediska montáže bych tedy osobně dělal některé věci v jiném pořadí, nicméně jinak jsem nenarazil na nic, co by bylo neobvyklé, nebo obtížné. Montáž je tedy jednoduchá. Trochu mě překvapili ty tři extra šrouby navíc v balení, kdy jsem chvíli přemýšlel, na co jsou. Já vím, že se říká, že při každé montáži něco zbyde, ale ne všem se to stává. Tady se SPC přímo záměrně postaralo, aby něco zbylo, jsou to náhradní šrouby, což trochu mate lidi jako já, kterým nic obvykle nezbývá. A pokud něco zbude, tak horečně zkoumají, co udělali špatně :). Takže SPC mě tímhle trochu překvapilo, ale OK, asi lepší mít náhradní šrouby, než případně nemít :).

Takže jaká je tahle židle v praxi?