Taktování:

    Asi to, co zajímá značnou část potencionálních kupců je, jak se podařilo dané procesory nataktovat, všechny CPU šli zcela bez problémů a bez dramatického zvýšení teploty (jen s dramatickým zvýšením spotřeby zejména u Intelu).

    Hlavního hrdinu naší recenze a jeho taktování, si rozebereme podrobněji. Náš kousek Intel Pentium D805 2,66GHz, se nám podařilo nataktovat bez potíží na  3,32GHz  (166x20) při 1,325V. Tento takt považujeme za dosažitelný nejspíše u všech 805 (bez záruky). Maximální stabilní hodnoty na které jsme se dostali bylo úctyhodných 3,70GHz (185x20) při zvýšením napětí na 1,375V … výsledek tedy + 1,04GHz proti nominální frekvenci 2,66GHz opravdu skvělý výsledek. Navíc bude tato hodnota sloužit i jako žádaná pro další dnes testované Intel CPU, pro porovnání. Ovšem takovýto výsledek není možné dosáhnout na každé desce, rozhodně ne bez kvalitního zdroje specifikace ATX 2.2. Spotřeba se totiž odpovídajícím způsobem zvedla. Co se týká vyzařovaného tepla můžeme konstatovat že Intel ušel značný kus od první Prescottů a teplota i na extrémní frekvenci s námi osazeným chladičem, se stále pohybovala okolo 50-55°C . Pokud vás zajímá maximální hodnota při které nám najel náš kousek pak vám prozradím, že to bylo extrémních  3,84GHz (192x20), při extrémním napětí (nad maximální doporučenou hodnotou!) 1,425V. Podobné kousky, pokud máte rádi svůj HW opravdu nedoporučuji zkoušet! Bez kvalitního chlazení, napájení a základní desky jednak takovéto hodnoty nebude schopni nejspíše dosáhnout a při napětích kolem maximálně doporučených 1,40V je to příliš riskantní pro dlouhodobý provoz. (Podobněji o taktování obecně, jeho + a –  a o tom, že to děláte na vlastní riziko si povíme v jiném článku.)

¨

   Abychom nekřivdili dalšímu Pentiu D 820 dosáhli jsem shodného maximálního taktu 3,70Ghz. Což vzhledem k tomu, že je to defacto ten samý CPU není nic až tak překvapivého, navíc má rychlejší sběrnici takže očekáváme že bude i o něco málo rychlejší.

   Další na řadě byl Intel Pentium 920 Pressler, to je kousek vyrobený 65nm způsobem a jsou to vlastně dvě P46xx v 65nm verzi. Dle předpokladů by jeho taktování neměl být žádný problém… bez problémů jsme se dostali na hodnotu 3,70GHz (pro porovnávání s ostatními). Nakonec jsem se dostali na stabilní maximum 4,2GHz. Bohužel na další testování tohoto CPU nám nezbyl čas, jelikož nataktovat a zkoušet stabilitu každého CPU zabírá vcelku dost času, ale možná se v nějaké příští recenzi na tyto CPU 9xx podíváme podrobněji, jelikož 920 se za danou cenu a podle výsledků testů, ke kterým se zanedlouho dostaneme, jeví zajímavě, zejména proti přímému konkurentovi X2 3800+, který ovšem stojí min o 1500,- s DPH více.

    Jako poslední jsme si nechali starší a rozšířené  jednojádro Intel Pentium 4 630, vcelku rychle se nám ho podařilo dostat na námi požadovaných 3,70GHz, což jak jsem později zjistili nebylo daleko od maxima které v našem případě bylo, ale už nestabilních, 3,8GHz. Intel prodává ještě P4670 která tiká na 3,8GHz, to že jsme nedosáhli této hodnoty lze nejspíše přičíst ,,horšímu“ kusu, který jsem měli k dispozici.

   U AMD jsme si vzali jako první na mušku slavný Opteron144 (mimochodem můj vlastní ;)), je TcaseMax57°C což mu dává slušné šance na slušný výsledek, který se dostavil v podobě bez problémů dosažených 2,8GHz (AMD FX57). Hodnota, na kterou se mi ho podařilo stabilně vytaktovat, bylo 3025MHz což  je na jednojádro AMD často nevídaná hodnota a nutno říci, že takových kousků opravdu moc není, takže budeme pracovat pouze s hodnotou 2,8GHz, která už tak neobvyklá rozhodně není.

   AMD Venice 3000+ je velmi rozšířené a oblíbené CPU, které se dá taktovat také vcelku slušně, nakonec stabilní hranice našeho kousku byla 2,7GHz, což je asi průměrná hodnota a proti nominálu 1,8GHz určitě výborný výsledek.

   AMD X2 3800+ jsou vlastně jednoduše řečeno dvě jádra Venice 3200+, náš kousek se nám podařilo vytáhnout na 2,6GHz, což je  nárůst ,,pouze“ o 600MHz, uvidíme jak se mu bude dařit oproti levnějším konkurenčním dvoujádrům od Intelu. Se svou cenou cca 8500,- s DPH je to suverénně nejdražší CPU v našem testu a výkon by tomu měl tedy odpovídat. Na závěr této kapitolky, pro přehlednost uvádím tabulku s našimi OC úspěchy, neúspěchy a předpoklady.

dodatek: námi dosažené hodnoty v žádném případě nelze brát, jako pevně dané, že se povede i vám doma nataktovat váš kousek stejně, jako náš vám nikdo nezaručí. Klidně můžete dosáhnout lepších, ale i horších výsledků. U taktování není nikdy nic jisté, každý kus je originál. Navíc jsme se příliš nezdržovali hledáním opravdu ideálního nastavení, takže záměrně neuvádím nastavená napětí, protože jsem nastavoval napětí podle uvážení a jsem si jist, že by se stejných výsledků, při delším laborováním, dalo dosáhnout i s nižším napětím. Při pokusech o maximum jsem často překročil maximální doporučenou hranici (např.1,4V v případě 8xx,1,5V v případě 9xx), což v žádném případě nedoporučuji nastavovat bez opravdu výborného chlazení. U dvou procesorů (Opteron144, p920) lze dosáhnout vyšších stabilních hodnot (při extrémních nastaveních), než námi testovaných, pro objektivní možnost porovnání s ostatními.

Upozornění: Pamatujte, že veškerá taktování a související věci, provádíte na vlastní nebezpečí a vlastní riziko poškození taktované věci, či věcí závislých. Ani autoři článků ani výrobce HW nenese v případě poškození věci žádnou odpovědnost.