• Spotřeba a taktování

Hlavně spotřeba je dnes hodně diskutovaným tématem a se spotřebou souvisí i zahřívání a tedy chlazení a pak je tu ještě další výkonový potenciál, který lze vydolovat taktováním.

• Spotřeba systému

Spotřeba jednotlivých CPU je sice hezká, ale procesor v sestavě není nikdy sám. Navíc mezi platformami budou rozdíly dělat i různě vybavené desky apod. Neberte tedy konkrétní čísla spotřeby v testech jako dogmata, ale +/- by to poměrově mělo sedět.

Pokud chcete výkonný PC jehož součástí je i opravdu výkonný CPU, tak to prostě bude žrát. Spotřebu ale může ovlivnit i nataktování, tedy nutná výše napětí a samozřejmě výrobní proces, kterým je CPU vyroben. 22nm procesory budou mít v tomto ohledu určitě navrch proti 32nm a ty budou mít zase navrch proti 45nm. Zatímco v klidu není dnes mezi všemi současnými CPU větších rozdílů a úsporné funkce u všech fungují skvěle a rozdíly jsou v řádu jedné desítky W, v zátěži už jsou samozřejmě rozdíly větší. Opravdu slabé procesory postrádají nejen pořádný výkon, ale také toho mnoho nesežerou.

• Taktování

Zmínit bychom se mohli i o taktování jednotlivých testovaných modelů. Výrobci sami nabízejí dnes procesory, které jsou přímo určené pro taktování. Shodou okolností oba označují tyto modely písmenem K za číselným názvem CPU. U AMD ještě můžete narazit na starší modely s označení BE. Tyto CPU mývají odemčené násobiče pro snadnější taktování. Nicméně k tomu, abyste taktovali, nepotřebujete nutně takový CPU. Většina jde taktovat bez problémů a je jen otázka kam až chcete jít, protože některé jsou proti těm odemčeným omezené. Platí to hlavně u edic bez K u Intelu pro LGA 1155 platformu. Rozdíl v taktování je samozřejmě i mezi platformami. Například u X79 jsou omezení minimální, u Z77 jsou omezení k neodemčeným procesorům podstatně větší. AMD toto příliš neřeší, takže zde je odemčený CPU jen usnadnění.

Obecně má samozřejmě každý procesor další potenciál. Nutno říci, že firmy vlastně vyrábí jen 2-3 druhy CPU, které se fyzicky liší jen počtem jader + přítomností iGPU a vnitřní pamětí. To, že existují různě taktované modely je až věc testování, co který vyrobený čip zvládá a teoreticky ty dražší s vyšší základní frekvencí půjdou výše a lépe taktovat, než ty levnější s nižším základním taktem. Ty ale zase díky nižšímu základnímu taktu, až na některé případy, budou mít větší OC potenciál a jejich nataktováním získáte výkon dražšího modelu. S běžným vzduchovým chlazením se lze dnes běžně pohybovat kolem až 4GHz u všech 32nm procesorů, u AMD FX nebo Core i3/5/7 Sandy-Bridge se dá s pořádným chlazením dostat v domácích podmínkách i téměř k 5GHz. Samozřejmě čím lepší chlazení tím větší šance na lepší výsledek. Pamatujte, že teplota přímo ovlivňuje například i spotřebu a životnost procesoru a vysoké teploty jsou obecně nepřítelem křemíkových čipů. Kvalitní základní deska pro snadnější dosažení a hlavně udržení vysokých taktů je samozřejmostí ... 

U některých procesorů, zejména u některých aktuálních 32nm modelů od AMD, lze docílit snížení spotřeby při ponechání výkonu. AMD totiž u svých současných CPU nastavuje základní napětí velmi vysoko, přičemž stejných frekvencí i výkonu lze u většiny kusů dosáhnou i s výrazně nižším napětím a i o dvě desítky W nižší spotřebou. Je to trochu opak taktování, ale i to někteří uživatelé používají. 

Podívejme se teď na ceny CPU a poměry cena-výkon, které nás zajímají při výběru procesoru ...