• Corsair H100 - Blok a pumpa

V této kapitole nás čeká ukázka nejpodstatnější částí celku, chladícího bloku a jeho svršku. Ten se osazuje na IHS procesoru, kde jsou napojeny hadice na čerpadlo, nad kterým je umístěna jeho elektronika a další rozvodné části. Tentokrát se Corsair opravdu snažil.

V první řadě je možné na čerpadlo napojit čtveřici ventilátorů a regulovat jejich otáčky přes tlačítka. Dříve se spekulovalo, že slouží k regulaci otáček pumpy, což ovšem není pravda. Pumpu je nutné připojit na 4-pinový Molex a přes klasický konektor do desky. Ten nám propojuje regulaci otáček. Molex je pro napájení ventilátorů a konektor z desky pro napájení čerpadla.

Blok s pumpou je možné rozebrat, avšak není to vůbec jednoduché a ztratíte tím záruku. Hadice jsou totiž za tepla navlečeny na plastových vývodech a drží velice pevně. Unik kapaliny tedy v žádném případě nemůže hrozit. Měděná chladící základna je naprosto rovná. Je vyfrézovaná z kusu mědi. Uvnitř se nachází titěrné žebrování a dle dokumentace, která se dá na internetu sehnat, je vnitřní izolace vysoké kvality. To se již potvrdilo při rozebírání H70, které jsme v minulosti zkoušeli. Avšak vysoká náročnost nás od rozebírání u nové H100 odradila.

Tělo bloku a pumpy je zabaleno do pevného plastu. Uvnitř se nachází vyfrézována měděná základna s 0,1mm drážkami pro rychlejší předávání tepla kapalině. Izolováno je to od čerpadla gumovou pryží a speciálním těsnícím kroužkem. Vstup a výstup pro kapalinu je oddělen plastovou "komůrkou" s gumovým těsněním. Poté voda postupuje k rotoru čerpadla, který je roztáčen maličkým motorkem. Těsnění je výborně odvedeno a voda se k elektronice čerpadla nemá jak dostat. Alespoň v případě, nebudete-li se v něm šťourat. Rotor je "šnek" se vzájemně propojenými šesti lopatkami, který je vyroben z tvrzeného plastu. U H70 byl pouze tří lopatkový plastový rotor a výdrž i průtok byly v harmonii na vysoké úrovni. Navíc byl roztáčen "pouze" elektromagnetem. Takže jsme si jistí že vydrží tisíce hodin náročného provozu.

Elektronika uvnitř je jednoduchá a funkční. Uvnitř je pouze elektromotorek s milimetrovou cívečkou a několika odpory. Na krytu čerpadla je umístěno tlačítko, které je propojeno s konektory pro ventilátory a reguluje nám otáčky. Aby to fungovalo, musíte mít ventilátory zapojené k čerpadlu a to navíc propojené se zdrojem. Vliv na hluk to má vysoký a na teploty rovněž. Otáčky je možné regulovat ve třech krocích. Rozdíly máme naměřené a ukážeme vám je v dalším testu na slabším modelu Corsair Hydro chladiče.

Celé čerpadlo s chladícím spodkem je oproti předešlé verzi menší. Zmenšeno bylo o podstatný kus a vylepšen byl celý vnitřek. Od chladící základny, která je teď rovnější a lépe odvedená, až po rotor čerpadla a osazené elektronické součástky. O výdrž tohoto celku nemáme obavy a jsme si jistí že deklarovaná pěti léta záruka zde není pouze proto, že by výrobce rád vyměňoval chladiče za nové. Navíc, celá elektronika je, kromě silného zaizolování kroužky a všemožnými přepady, kompletně zalita v silikonu. Tedy mimo elektromagnetu, který je umístěn hned pod horním krytem. Tam ovšem voda "nemá přístup".

Zajímavou, dost možná i zbytečnou, a především drahou věcí je Corsair Link. Tato věc za 100$ se připojí k čerpadlu do speciálního konektoru. A obsahuje celkem osm vývodů pro zapojení ventilátorů a několika sond. Postará se o monitorování teplot a regulaci otáček. Jako nápad nic nového. Provedení zajímavé, pouze cena by mohla být malinko nižší. Chcete-li, aby byly vaše otáčky regulovány, pak musíte ventilátory připojit zde. Pro plnohodnotnou funkčnost je nutné, krom čtyř-pinového molexu, zapojit také regulovatelný konektor do desky. Regulace je možná ve třech krocích, jak jsme již prozradili. Otáčky se pohybují vysoko kolem 1300 až 2600ot/min.

To by k popisu nejdůležitější části chladícího celku mohlo stačit. Teď si popišme další důležité vlastnosti a celky tohoto chladiče. Ještě si musíme ukázat hadice, radiátor a několik dalších maličkostí.