• Montáž a výkon

Stejně jako všechno ostatní, i montáž má NOCTUA řádně propracovanou a promyšlenou. Na vás je jen rozhodnout se, jakým směrem chcete mít chladič orientován.

Možnosti jsou celkem 3. Možná by vás napadla ještě čtvrtá možnost, s pasivem orientovaným směrem dolů na desce, ale asi záhy zjistíte, že to sice přimontovat jde, ale osadit grafická karta do prvního PCIe x16 slotu už jaksi ne. Podle nás je ideální umístění chladič s pasivem směřujícím na zadní stranu skříně, tedy tak, aby případně 120mm ventilátor chladič i napájení obvodů procesoru, jak to vidíte na naší testovací mATX desce (pro měření jsme ale použili jinou desku, tak aby to bylo srovnatelné s dříve testovanými chladiči).

Samotné upevnění chladiče je celkem hračka a nemusíte ani vymontovávat desku ze skříně. Patice LGA 2011 a její zamykací mechanismus rovnou počítá s upevněním velkých chladičů, takže tam jen našroubujete patřičné nástavce a připevníte chladič.

Vidíte, že i na paměti zbylo místa celkem dost, i když klasicky budou jako vždy dělat problémy ty s extra obřími hřebeny, které ale nejsou moc důležité. Jen na to prostě pamatujte. V tomto mají výhodu vodní chladiče Intel/Corsair, kdy jen připevníte vodní blok s pumpou, který vůbec do prostoru nad paměťmi nezasahuje.

Ne náhodou jsme pro ukázku použili malou mATX desku výkonné X79 platformy a poměrně malou ATX skříň, kam se větší desky ani dát nedá. Jak vidíte, low profilový chladič ani není potřeba, takže klidně můžete zvolit šířkou ještě mnohem menší skříň.

• Výkon

Dnes už nebudeme srovnávat otáčky ventilátorů u jednotlivých modelů, i když to bylo zajímavé z hlediska srovnání, z hlediska samotného používání chladiče to nemá moc smysl, protože stejně to drtivá většina z vás používá ve stavu: "připojím ventilátor do desky a víc se o to nestarám".  Na druhou stranu můžete ovlivnit otáčky a hlučnost tím, že snad všichni výrobci nabízejí několik režimů řízení otáček u svých chladičů. NOCTUA to řeší redukcí ventilátorů LNA, která napevno sníží otáčky a tím i výkon ale i hlučnost.

Otestovali jsme to tedy jak s redukcí, tak bez. Třeba i Corsair u svého vodního chlazení H100 má tři režimy řízení otáček (tichý, vybalancovaný a výkonný). Samozřejmě vzhledem k nové platformě, kterou jako testovací používáme, můžeme srovnávat jen s o dost výkonnějšími modely. Na druhou stranu alespoň uvidíte, že ani s X79 platformou a 130W procesory nemá tenhle chladič problém, takže při použití na 75-95W procesory, které jsou dnes obvyklé, nebudete mít žádný problém.

Nejdříve jsme změřili výkon procesu v základu, tedy na 3,6GHz (v reálu díky Turbo režimu jede vlastně 3,8GHz) v plném zatížení i bez. Core i7-3820 není žádné ořezávátko, i když je vlastně fyzicky půlka procesoru (další 4 jádra/8vláken) neaktivní, pořád je tu obří L3, čtyřkanálový řadič pamětí a PCIexpress 3.0 řadič a tedy hodně hodně tranzistorů. Procesor má navíc tu vysokou frekvenci 3,6(3,8GHz). Změřili jsme jej jak v nastavení normálním dvojící ventilátorů, tak v LNA redukci. Nezapomněli jsme ale ani na výsledky s pouze 92nm spodním ventilátorem.

Vyzkoušeli jsme i, na co stačí chlazení, když tomu pořádně naložíte, tedy přetaktujete procesor na nějakých 4,75GHz. I na to ještě tento veliký vzduchový chladič stačí a vidíte, že i vodní chlazení má, co dělat, přesto zde už se projeví jeho výhody, ale uniká jen velký Corsair H100 s velikým výměníkem s dvojicí 120mm ventilátorů. Malý NH-L12 má co dělat, testovat je jen s jedním větrákem si moc netroufáme ani nedoporučujeme (89°C v zátěži rozhodně nemůžeme považovat za použitelné), ale se dvěma to pořád zvládá solidně a to při TDP procesoru daleko a daleko přesahujícím základních 130W, takže v případě použití mainstreamových procesorů vč. Core i7 do LGA 1155 a jejich taktování můžete být v klidu a zvládne to i s tou jednou 92mm. Hlavní devizou NH-L12 ale je, že i s otáčkami hodně vysoko je stále velmi velmi tichý!

Podívejme se na závěr ...