• V praxi

Pro otestování základní desky jsem použil skoro to nejlepší, co se nyní pro tuto desku nyní nabízí. Procesor Intel i7-12700KF. Přece jenom poměr cena/výkon je u tohoto procesoru mnohem lepší jak u i9-12900K a hlavně má i mnohem menší spotřebu.

Abych dokázal prověřit možnosti desky na maximum, zvolil jsem AIO vodní chlazení společnosti Alphacool s velkým 280mm radiátorem, celo měděné konstrukce. Jako referenční disk jsem nakonec použil NVMe SSD disk KC3000 2TB od společnosti Kingston s rychlostí 7000MB/s.

Ohledně pamětí, nakonec jsem desku osadil pamětmi DDR5 TridenZ5 RGB 2x16GB 6400MHz od společnosti G.Skill. Jedná se momentálně o nejlepší paměti na trhu s extrémně nízkým časováním CL32, které dokážou potrápit základní desku v tom, zda v ní budou bez problému fungovat.

Referenční grafikou byla nakonec Nvidia GeForce RTX 3070 Ti společnosti KFA2 s modelem EX. Testovací sestava pak byla napájena 1200W zdrojem Be Quiet! Dark Power Pro 12 s platinovou certifikací. Aby byly výsledky testů, co nejlepší rozhodl jsem se provést aktualizaci BIOSu základní desky. Tím byl BIOS verze 1601 ze 7. Května tohoto roku.

Pokud jde o to jak se i7-12700KF na této desce chová se základním nastavení BIOSu, kde jsem pouze zapnul XMP profil na pamětech. Co jistě zaskočí většinu majitelů, je spotřeba procesoru. Ta se na zcela základní nastavení BIOSU běžně pohybuje kolem 160-170W, značně přesně dodržuje oficiální TDP 125W. Avšak stále se chová lépe jak Intel i9-12900K, u něho jsem spotřebu změřil na těžko uvěřitelných 240W.

I přes tento fakt držel procesor celkem stabilně vysoké takty sahající k 5GHz, tedy s minimálním rozdílem, než právě zmiňovaný i9-12900K. U tohoto procesoru Intel viditelně žene frekvenci doslova na maximum, ovšem za cenu enormní spotřeby. Z tohoto pohledu se mi tedy i7-12700KF zdá jako mnohem lepší volbou, rozdíl ve výkonu je totiž minimální. Intel tento procesor vůči TOP modelu osekal minimálně, pouze ubral 4 menší jádra, ovšem ponechal plný počet těch výkonnějších.

Díky tomuto snížení spotřeby o desítky wattů jsou i mnohem lepší teploty na procesoru. S dříve testovaným i9-12900K nebyl problém dosáhnout na 100°C i s vodním chlazením. Zde jsou teploty mnohem níže a rozhodně nedosahují tak extrémních hodnot. Ovšem na teploty procesorů Ryzen 9 poslední generace to stále nemá. Je to dáno tím, že Ryzen 9 má veškeré odpadní teplo rozložené hned do tří čipů, kdežto Intel je monolit.

Pokud jde o to, na jakých frekvencích tato deska drží jednotlivé jádra procesorů, tak opravdu skvěle. Pokud jsem vytížil jedno jádro, byl procesor schopen běžet na 5000Mhz střídavě na několika jádrech. Pokud jsem zatížil všechny jádra v programu OCCT, držela se frekvence „větších jader“ na 4700MHz. Ovšem co mě překvapilo, byly teploty základní desky. Maximální teploty napájecí kaskády se pohybuje stále pod hranicí 40°C, což je skvělý výsledek, zvlášť když přihlédnu k velké spotřebě procesoru.

S touto deskou bych se tak vůbec nebal provozovat ani „žrouta“ v podobě TOP modelu i9-12900K. Pokud jde o kompatibilitu pamětí s touto deskou, neměl jsem žádný problém a paměti naběhly na první pokus na 6400MHz. Každopádně pokud by Vás zajímal rozdíl v propustnosti na čipsetu Z690 u pamětí DDR4 vs. DDR5 mám tu malé srovnání díky Z690 s podporou DDR4 kterou jsem již měl možnost otestovat také.

Pokud se zaměřím na taktování procesoru i7-12700KF, moc ho nedoporučuju. Procesor má opravdu velmi malé rezervy, a hlavně za to ani nestojí onen nárůst spotřeby a teplot. Nakonec se mi podařilo procesor přetaktovat na frekvenci 5100MHz na všech jádrech a už jsem měl velké problémy ukočírovat teploty pod 95°C s vodním chlazením. Na vzduchu by se procesor asi upekl. V tomto směru je stále mnohem lepší volba taktovat procesory Ryzen, které díky skoro až 1/3 spotřebě není problém uchladit.

Pokud porovnáme výkon procesoru i9-12700KF proti i9-12900K, je rozdíl velmi malý. V jedno jádrovém výkonu je to cca 5%, ve více vláknovém je sice rozdíl větší, ale většina aplikací i her stejně nedokáže využít výkon těch menších jader. Hlavní je, že počet velkých výkonných jader zůstal vůči nejvyššímu modelu stejný.

Nakonec jsem otestoval i možnosti integrované zvukové karty ALC4080 pomocí sluchátek HyperX Orbit S, které disponují opravdu kvalitním přednesem a dokážou opravdu prověřit, jak si na tom zvukové karty stojí. Pozitivní je také dodávaný program SupremeFX. Velkou změnou vůči levnějším modelům je přítomnost zesilovače Savitech SV3H712. I díky němu je deska schopná dosáhnout na odstup od šumu na vynikajících 120dB SNR. Na kvalitě zvuku to během testování mělo velmi pozitivní dopad. V tomto ohledu si myslím, že s touto deskou už není tolik třeba koupě nějakého externího DAC převodníku nebo PCIe zvukové karty.

Pokud jde o integrovanou síťovou kartu s rychlostí 2,5Gbit, neměl jsem bohužel jak ji otestovat, stále nemám doma na to potřebný switch. Ovšem se zapojením do standardního 1Gbit sítě jsem žádné problémy nezaznamenal.

Takže k závěrům …