Strana 3 z 4
- MSI Z270 Tomahawk a DELID CORE i3-7350K v praxi
Pro otestování maximálního potenciálu desky jsem se rozhodl použít delidnutý procesor i3-7350K.
Místo legendární pasty šedivky, je tak pod pouzdrem procesoru mezi pouzdrem a samotným čipem, kvalitní pasta od Grizzly, což by mělo výrazně snížit teploty čipu na standardních taktech a zlepšit možnosti taktování.
- MSI Z270 Tomahawk – BIOS a taktování
Kdo znáte MSI BIOS z jiných desek, tak zde nebudete tápat. Navigace skrze BIOS je identická. Vše, co nás zajímá ohledně přetaktování procesoru, se nachází v záložce „OC“.
Po několika hodinách ladění jsem se dostal s použitým AIO chlazením od Alphacoolu Eisbaer s 240mm radiátorem na krásnou frekvenci 5150MHz pro procesor a 3367MHz pro paměti. Toto bylo zcela stabilní ve všech benchmarcích včetně OCCT. Napěti procesoru se zastavilo na hodnotě 1.488V, což považuji za maximum na nějaké dlouhodobější používání. Teplotně se procesor pohyboval kolem 70-80°C.
Pro lepší stabilitu procesoru jsem také zvednul i napětí u položky „CPU SA/IO Voltage“ na 1.240V. Proto abyste se dostali s 3000MHz ramkami v základu na skoro 3400MHz jsem pak musel navýšit napěti na konečných 1.45V.
Samozřejmě jsem poladil i časování u pamětí ADATA, které jsem nakonec nastavil následovně.
Pokud bystě daný procesor provozovali „pouze“ na hranici 5Ghz, stačí napětí mnohem menší a to 1.4V. Při tomto napětí se teploty během OCCT po dobu 30 minut pohybovaly kolem 55-65°C. Takto nízkých teplot lze samozřejmě dosáhnout pouze tím, že na procesoru provedete DELID, tedy nahradíte originální pastu šedivku kvalitní pastou Grizzly apod. Bez Delidu byl tento 5GHz takt doslova neuchladitelný.
- Deska v praxi – Výkon procesoru po přetaktování
Výkon jsem pak měřil skrze velmi populární benchmark Cinebench R15, který dokáže vytížit všechny jádra procesoru na sto procent. Na základní frekvenci procesoru jsem dosáhl na skóre 455 bodů. Pokud jsem tento výsledek porovnal s frekvencí 5150MHz, navýšil jsem skóre na konečných 568 bodů. To je nárůst výkonu o 25%, což je opravdu hodně (i když v dané cenové kategorii nás už tento výkon na zadek neposadí).
Na tomto opravdu vysokém taktu už tento procesor směle konkuruje nativním čtyř jádrovým procesorům i5-7600, tedy dokáže částečně vysokou frekvencí eliminovat nevýhodu absence těch dvou nativních jader uvnitř procesoru.
Co se týče teplot během opravdu extrémního vytížení procesoru, ty dosahovaly na hranici kolem 70-75°C, tj. stále relativně hezké teploty. Během hraní a dalších méně náročných úkolech byla teplota o zhruba 10-20°C nižší. Ale opět musím zopakovat, že k dosažení takto krásných teplot je nutné na procesoru provést DELID, tedy sundat IHS a nanést opravdu kvalitní pastu a ještě to celé chladit výkonným AiO.
Jelikož jsem měl tedy ještě rezervy v chlazení, zkusil jsem procesor popohnat ještě dál. Konečná frekvence se zastavila na 5250 MHz při napětí 1.55V. Toto samozřejmě již neprošlo brutálním OCCT, ale většinu ostatních benchmarků typu Cinebench R15, nebo různé grafikcé 3D marky nebylo problém na tomto taktu zcela stabilně projet. Bylo však už nutné podchladit vodu v AIO okruhu pomocí vložení radiátoru do kyblíku s ledem (tedy nepraktické pro běžné používání). Pro vyšší mety už je to tedy pouze o tekutém dusíku nebo suchém ledu.
|