• Provozní vlastnosti, taktování

Z hlediska spotřeby desky hraje roli osazený procesor, jeho nastavení atd. 10nm ALDER LAKE procesory Intel Core 12000, jsou extrémně náročné, i když výkon tomu zdaleka neodpovídá proti konkurenci. RYZEN 5000 dokáže stejný nebo i lepší výkon nabídnout s výrazně nižší spotřebou CPU. To je daň za neefektivní monolitickou konstrukci procesoru na již zastaralé 10nm výrobě. Core i9-12900K výkonově ale konečně aspoň stačí na ovšem stále výrazně úspornější RYZEN 9 procesory. Ovšem aby tohle dokázal a nezaostával, vyžaduje k tomu obrovské množství energie. Intel sice udává základní 125W TDP, ale to platí jen pro základní takt.

Procesor má ale ve skutečnosti 242+W TDP, kam se běžně přepíná, když to chlazení a podmínky dovolují. Ale ani to není úplné maximum. Limit je téměř 300W. Navíc lze ten limit vypnout, což výrobci desek v některých profilech běžně dělají) a pak procesor klidně překročí i 300W TDP, jen aby udržel ty takty na téměř 5GHz na celku (platí pro ta velká jádra, ta menší mají takt nižší), jakkoliv výsledný výkon není zrovna omračující vzhledem k tomu, že pak žere jako mnohem výkonnější RYZEN ThreadRipper, které mají i několikanásobek jader a výkonu. V grafu vidíte stav v základním nastavení s dodržováním limitů, tak stav s vypnutými limity, tedy tzv. Adaptive Boost s posunutím taktů těch výkonných jader na stabilních 5,2GHz, kdy jsou základní limity TDP konstantně překračovány.

GIGABYTE Z690I AORUS ULTRA je sice malá základní deska, ale počítá se i s taktováním, i když není to extrémní model pro OC hrátky. Je navržena pro využívání plného potenciálu Intel procesorů v kombinaci i s vodním chlazením. Všemu odpovídá silná napájecí kaskády i chlazení, i když to samozřejmě bude větší zátěž vzhledem k formátu a předpokládané velikosti skříně.

Gigabyte u tohoto modelu používá pro chlazení VRM klasické heatsinky a vše doplňuje nenápadnými, ale mohutnými heatsinky. Teploty se na VRM drží kolem 55 - 60°C, což není špatné na poměrně kompaktní velikosti, samozřejmě při taktování to jde výše. Dobře chlazení jsou M.2 pozice, což je na tak malé desce docela vzácnost, ale deska spoléhá na to, že budete mít slušně chlazenou a provětrávanou skříň.

• Taktování

Deska je dimenzována na rozumné domácí taktování, něco vydrží. Ale není to extrémní model, což je asi jasné i kvůli formátu, jež sám znamená kompromisy. U běžného domácího taktování je největším limitem fakt, že nejvýkonnější dostupný procesor pro tuhle platformu, 16jádrový/24vláknový Intel Core i9-12900K, běží už téměř na maximum svých možností v základu, a i s výkonným AiO chlazením má na těch 5,0GHz allcore běžně kolem 90°C. Jakékoliv i minimální posuny zhruba o 100 – 200MHz znamenají teploty ke 100°C i s vodou.

Core i9-12900K je zkrátka extrémně náročný procesor, vzhledem k výkonu a spotřebě hodně neefektivní ve srovnání s tím, co na trhu dávno je. Takže na kvalitě desek a chlazení hodně záleží. Už v základu s využíváním toho 242W limitu, kam může (bez OC) jít, dá zabrat většině chladičů. Prakticky jen s velkými výkonnými vodními chladiči má cenu se do nějakého OC pouštět, ale počítejte s tím, že i tak teplota CPU dosáhne 100°C. Většina Z690 desek nedokáže udržet stabilně/spolehlivě dlouhodobě boost na těch 5,2GHz, kam 12900K jde vyhnat. GIGABYTE Z690I AORUS ULTRA zvládá stabilních 5,1GHz (jen u 8velkých jader, ta menší jedou na nižším taktu). Nicméně osobně bych ale taktovat čip jako 12900K nikomu nedoporučil, natož ho taktovaný provozovat.

Smutnou realitou je, že taktovat Core 12000K jednoduše nestojí za to. Absolutní nárůst výkonu po přetaktování je u těchto procesorů velmi malý, protože téměř žádný potenciál pro běžné taktování už tyhle CPU nemají. Speciálně 12900K jede prakticky na hranici svých možností = spíše na maximum možností současných běžných chladičů. Mimo základní režim, dodržující ten časově omezený 242W boost, stačí prostě zapnout neomezený boost natrvalo (tzv. Adaptive Boost), kdy procesor konstantně překračuje ten jinak velmi vysoký boost, a to je tak téměř běžné maximum, co z toho dostanete. Dokáže jít s takty na stabilních až na 5,1 - 5,2GHz na těch 8 hlavních jádrech (nižší je takt u těch dalších menších 8). S tímto ručním taktováním z něj nevytáhnete o moc nic navíc. Obecně výkon 12900K je o dost lepší než u 11900K, však má také fyzicky dvojnásobek jader. Ovšem je stále docela nízký s ohledem na tu obrovskou spotřebu a zahřívání. Procesor dokáže žrát prakticky stejně, jako 32jádrový RYZEN ThreadRipper 3970X, ale ten má téměř dvojnásobný procesorový výkon. Ani nataktovaný 12900K nedokáže výrazně odskočit už rok starému RYZEN 9 5950X, který však podobný výkon dokáže nabídnout v základu bez taktování se spotřebou běžně o desítky W nižší, což je v mainstreamu brutální rozdíl.

Pokud jde o taktování pamětí, Intel platforma není moc vybíravá, ostatně je to proto, že paměti nejsou konstrukčně s CPU tak zásadně svázány jako u RYZEN procesorů, kde jsou i paměti lépe využívány. Novinkou u Z690 jsou DDR5, které jsou a budou zajímavé z důvodů honění nových rekordů taktů. Vždyť už základní modely jsou na 4800MHz, k dispozici máme 5200MHz moduly, a i ty jdou vyhnat na více jak 6000MHz bez velkých potíží. Ale tématu taktování DDR5 se budeme ještě věnovat jindy. U dnes testované GIGABYTE Z690I AORUS ULTRA výrobce uvádí podporu pro 6200MHz OC. Ty ale v redakci zatím nemáme, nejrychlejší běžné kity se k nám dostaly zatím jen s 5600MHz. I ty jdou ale na 6200MHz posunout celkem snadno a deska to zvládá bez potíží. Vzhledem k tomu že má jen dva sloty, tak odpadají komplikace s osazením 4, což je u kombinace ALDER LAKE + 4x DDR5 moduly trochu problém.

K závěrům a hodnocení …