• TEST: Špičkové reprosoustavy JAMO a TANNOY

aneb jak to hraje za 10, 20 a 60 tisíc?

O to jste žádali v diskuzi u posledního článku o správném zapojení domácího kina. Do dnešního testu jsem zařadil tři 5.0 sestavy od firem JAMO a TANNOY. Cenové rozpětí jsem vybral od 12tis s DPH až do 65tis s DPH, takže snad potěšíme valnou většinu zájemců o skutečně kvalitní ozvučení domácího kina. Reprosoustavy otestujeme, jak z hlediska produkce stereo muziky, tak i z hlediska 5.1 přednesu ve filmech. Jako doplňující subwoofer jsem zvolil JAMO s výkonem 550W. Jako testovací recievery posloužily dva modely od firem Onkyo a Marantz. Část stereo testů byla provedena v poslechovém studiu Reactor v Praze a část 5.1 u mě doma na připojeném projektoru TW-5000 a 100" plátně.

(ideální domácí kino)

• Základní pojmy

Reprosoustavy se dělí na dvě základní kategorie a to regálové a sloupové. Regálové mají nízkou ozvučnici a proto je nutné je umístit na speciální stojan, nebo nástěnný držák. Pokud dispoziční podmínky místnosti toto neumožňují je možné je umístit i na polici. Hlavní výhodou kromě velikosti je cena, jelikož ozvučnice je nepoměrně levnější. Nevýhodou je však skromnější podání basů.

Sloupové mají ozvučnici vysokou, a proto je stačí postavit na podlahu. Reprodukce hlubokých kmitočtů je samozřejmě mnohem lepší. Naopak hlavní nevýhodou je cena, která je vůči regálovým ve stejně kategorii až třikrát větší. Na jednu věc si ale musíme při umístění beden dát pozor, výškové reproduktory musí být ve výšce uší pro co nejlepší přednes.

Další věc podle které dělíme reprobedny, je počet pásem. V našem testu se podíváme na třípásmové (Jamo) a dva a půl pásmové (Tannoy). Čím více pásmové bedny, tím je výhybka složitější, jelikož musí zvuk rozdělit přesně dle pásma k jednotlivým reproduktorům. Čím méně je reproduktorů, tím dražší (a zvukově lepší) modely mohl výrobce použít. Dvoupásmové konstrukce tak mohou mít ve výškách a středech kvalitativní náskok. Třípásmové modely však zpravidla lépe zahrají basy. Než se pustím do samotného testu a představení konkrétních testovaných modelů, objasním některé další pojmy.

• Bassreflex

Je to otvor do ozvučnice reprosoustavy. V něm je trubka o přesně dané délce a průměru. Má za úkol posílit výsledný projev nízkých tónů. Bassreflex může být umístěn dvěma způsoby. První je umístěn dopředu (na posluchače), hlavní výhoda tohoto řešení je v tom, že reprobedna může být umístěna blíže ke stěně. Pokud je umístěn dozadu, je třeba umístit reprobednu dále od zdi (zhruba 50-100cm) aby basy nepříjemně nedunily. U regálových beden s bassreflexem dozadu, umístěných do poličky, může dojit k úplnému utlumení basů.

(bassflex umístěný dopředu - regálové provedení)

• Zapojení Single Wire Mode

Na obrázku pěkně vidíte schéma zapojení na zadní panel reprobedny. Jedna se o zapojení přes dva dráty do konektorů High frekvence plus a minus. Je to nejzákladnější způsob zapojení, a valná většina levnějších modelů je vybavena pouze tímto druhem zapojení.

• Zapojeni Bi-Wire Mode

Jedná se o zapojení reprobedny na čtyři vodiče, kde se dva z nich starají o vysoké frekvence a druhé dva o nižší frekvence. Toto zapojení už ale musí podporovat i Reciever. Zvuk je pak plnější a vyrovnanější pokud tohoto zapojení dokážou bedny využit.

(Bi-Wire)

A teď už se podívejme na samotný test tří reproduktorových soustav v cenových relacích 10,20 a 60 tisíc korun.