 Tenhle článek vznikl tak trochu poskládáním jednotlivých střípků mozaiky dohromady pro celkovou představu stavu OOXML a řeknu vám, není to pěkný pohled.
Standardizace Microsoft OOXML - nefalšovaná fraška
ISO - International standard organization, NEZÁVISLÁ organizace zajišťující podporu a schvalování ISO standardů
Standard ISO - otevřená, jedinečná, veřejná norma s kompletní specifikací přístupnou každému norma umožňuje jedinou možnou interpretaci, od toho je to standard. Normy jsou navrhovány tak, že se vzájemně nekryjí. V případě této potřeby se odkazuje na jinou existující ISO normu. Nemohou existovat 2 normy popisující stejnou problematiku s protichůdnými vlastnostmi. V takovém případě by existence a tvorba norem logicky postrádala smysl.
Formát dokumentu - způsob, jakým se váš text/tabulka/prezentace naskládá do souboru. Velmi zjednodušeně si to lze představit jako ukládání barevných kostek různých tvarů do papírové krabice. Možností je spousta. A podle toho jaké tvary budete dávat vedle sebe, tolik budete mít"hluchého" místa a podle toho se vám do krabice vejde i různý počet kostek. Možností je spousta.
ODF - Open document format, norma ISO/IEC 26300, ISO standard pro formát dokumentů OOXML - Office open XML, zcela nový formát Microsoftu, který se právě snaží prosadit, jako další ISO normu.
Již řadu let si si nedokážeme svoji práci představit bez kancelářského balíku. Na tomto poli léta dominovala společnost Microsoft, které se brilatní obchodní politikou podařilo, a skrytě souhlasným postojem k pirátsví, vytlačit dávnou mnohem lepší konkurenci a téměř zcela ovládnout trh. Kdo z vás by neznal Microsoft Office? Kdo z vás by neměl své DOC, XLS soubory?
Situace se ale již změnila. Cena softwaru a hardwaru je zcela nicotná v porovnání s tím, jakou cenu pro nás mají informace. Informace dnes hýbou světem a na informacích jsme životně závislí. A teď si představte, že svá životně důležitá data máte uložená v uzavřeném balíku a jste životně závislí na jediném poskytovateli a dodavateli. Tato situace je byť jen z bezpečnostního hlediska pro mnoho instituci striktně nepřijatelná.
Je třeba si uvědomit také fakt, že naše životy ovlivňuje výměna informací mezi všemi složkami společnosti. Pokud například úřad chce informovat občana, musí tak udělat způsobem, aby se občan k informaci jednoduše dostal. Nemůže ho použitím uzavřeného formátu nutit k zakoupení uzavřeného produktu zcela cizí firmy. Úřad státní správy zde není od toho, aby dělal marketingovou propagaci jakési soukromé firmy.
Z těchto důvodů je existence jakéhosi standardu pro informace, v našem případě pro formát dokumentů, naprostou nezbytností. Cílem je, aby si dokument mohl přečíst každý. Aby kterýkoli výrobce mohl vytvořit produkt schopný tento dokument číst. A aby si tedy každý mohl vybrat svého dodavatele SW pro tyto dokumenty. Dalo by se to přirovnat k tomu, že všichni musí mluvit stejným jazykem, jinak se logicky nedomluví.
Za této situace vznikl standard ODF. Ten může implementovat kdokoli a kdokoli může jeho podporu zahrnout do svého produktu. Už dnes existuje více než 10 konkurenčních produktů implementující formát ODF. Zákazník je nadšen. Jediný komu se to nelíbí, je Microsoft. ODF totiž znamená fakt, že jakýkoli dokument si může kdokoli otevřít v jakémkoli softwaru. Nikdo už si nebude muset zakoupit nebo ukrást MS-Office. Vzhledem k obrovské rozšířenosti MS-Office může Microsoft pouze ztrácet, a nelze mu proto z obchodního hlediska zazlívat, že se mu to nelíbí. Není proto nic neočekávaného, že Microsoft zatím podporu ODF odmítá (pro MS-office vznikají plug-iny s podporou ODF tvořené třetími firmami a komunitou) a Microsoft sám přichází se svým novým formátem OOXML, který se snaží protlačit jako standard. Jenomže tady nastává problém. Microsoft jako lídr tvrdě zaspal. Dosavadní neutěšená situace mu maximálně vyhovovala a měnit ani nic nechtěl. A tak se stalo, že ISO norma už existuje a Microsoft je v situaci, kdy se natruc snaží prosadit normu další, v mnoha ohledech rozdílnou či protichůdnou.
Vzhledem k tomu, že ISO norma pro formát dokumentů už existuje, bylo by zcela logické návrhy duplikující tuto normu okamžitě zamítnout. Tady se ovšem ukazuje, že kdo má peníze, může prosadit co chce.
Organizace ISO je mezinárodním uskupením se zástupci členských zemí. Má mnoho hlasovacích komisí pro různé problematiky a různé zemně jsou členy různých komisí. Podle toho, jaká problematika je pro ně důležitá.
V ISO existují dva typy členů. Členové P mají hlasovací právo a hlasují o dané normě. Členové O, jsou tzv. pozorovatelé, ale i oni mají poněkud menší hlasovací práva (vysvětlíme za chvíli). Typ členství záleží jen na rozhodnutí země. Nikdo principielně neomezuje počet členů P. Standardizace ISO probíhá na několika úrovních (mechanizmy má každá země jiné). Nejdříve proběhnou diskuze na národní úrovni a následná národní hlasování. Výsledné rozhodnutí pak putuje do centrály ISO, kde hlasují jednotlivé státy. Pro schválení normy na mezinárodní úrovni je třeba 2/3 většina hlasů členů P. Pokud norma v této podmínce uspěje, spočítají se hlasy proti normě. Proti pak nesmí být více jak 1/4 členů P a 0. Jak vidíte, pro schválení normy je třeba nalézt velmi širokou shodu. Kromě ANO, NE a zdržení se hlasování existuje ovšem ještě volba "NE, s výhradami".
To znamená, že norma v této dnešní podobě nemůže být schválena, ale po vypořádání se s vyjmenovanými námitkami lze hlas při hlasování změnit na ANO. (Je to tedy jakýsi podmíněný souhlas/nesouhlas). Před hlasováním o OOXML najednou velká skupina zemí požádala o členství P. Samo o sobě nic zvláštního, ale v kontextu dalších událostí je to jistě velmi zajímavé.
- Průběh hlasování o MS-OOXML
Že se můžeme těšit na velkolepý, ovšem vysoce trapný cirkus, šlo poznat už od začátku. Jakýsi vysoce postavený orgán ISO totiž proti všem zvyklostem rozhodl, že schvalovací proběhne ve zrychleném řízení. Když si uvědomíme, že navrhovaná norma má více než 6000 stran, je to rozhodnutí vysoce absurdní. Schvalování ODF, jehož dokumentace má 600 stran, trvalo mnohem déle! Řada národních ISO organizací protestuje, ovšem bez výsledku. Motivaci takovéhoto rozhodnutí, porušující všechny zvyklosti a znemožňující detailní analýzu navrhované normy, tu nechť si každý domyslí sám.
Samotný průběh hlasování nelze nazvat jinak než fraškou. Ve Švédsku bylo ještě pár dní před hlasováním jasné, že norma s drtivým výsledkem neprojde. V den hlasování se ovšem dostavila cca 20 firem, partnerů Microsoftu, každá zaplatila několik tisíc dollarů za hlasovací právo, a OOXML bylo schváleno 20 hlasy. Proti bylo 6, a 4 hlasující raději urychleně opustili jednací sál, aby jejich jméno nebylo spojeno s touto fraškou. Následně se provalilo, že Microsoft zatlačil na své partnery a slíbil jim různé výhody, pokud si zakoupí hlasovací právo a budou hlasovat pro něj. Microsoft se následně přiznal, a Švédská organizace dodatečně zneplatnila svůj hlas pro hrubé porušení podmínek hlasování. Podobné "komedie" se odehrály v Maďarsku a Itálii, které rovněž neodešlou do ISO své hlasy a zdrží se hlasování.
Další nechutné a trapné frašky se odehrály i v ostatních zemích. V Německu nebylo umožněno hlasovat Googlu a Deutche Telecom (prý nemají dost informací), v Portugalsku zase nemohlo hlasovat IBM a SUN Microsystems (prý pro ně nezbylo místo v místnosti). V USA zprvu OOXML zamítnut. Následně Bill Gates osobně obvolal zástupce některých společností a v opakovaném hlasování najednou řada z nich změnila názor. V Polsku bylo rovněž OOXML zamítnuto. Následně bylo ale rozhodnuto "zlobivou komisi" vyměnit a předat rozhodování někomu jinému. Nová komise už OOXML schválila. Ve Francii bylo hlasování velmi bouřlivé. Zástupce Microsoftu po odhlasování zamítavého stanoviska (ne s výhradami) nazval zástupce jednotlivých ministerstev a zástupce francouzské organizace pro standardizaci za "přisluhovače banánové republiky" :o) Stejné rozhodnutí jako z Francie bylo také odhlasováno v Norsku, Indii, Jižní Korei, Novém zélandu. Ve všech těchto zemích ovšem byly zaznamenány snahy zakoupit si výsledek a tlak Microsoftu na jeho partnery.
Nebyli bychom Česká republika, abychom měli svůj vlastní trapný cirkus. Český normalizační institut požádal předního českého odborníka na tuto problematiku Jiřího Koska o zpracování analýzy a stanoviska. Na jeho odbornosti se shodli všichni zůčastnění, včetně Microsoftu. Výsledek analýzy si můžete přečíst na stránkách ČNI a zní: "Ne s výhradami". Jaké bylo ovšem moje překvapení, když ČNI na svých stránkách prezentuje jakýsi "podmíněný souhlas" a podporu zavedení této normy. Stanovisko "podmíněný souhlas" oficiálně neexistuje a představitelé ČNI zatím dělají mrtvého brouka a odmítají upřesnit, co vlastně ono "podmíněný souhlas" a podpora znamená. A jaké stanovisko vlastně do ISO z České republiky odešlo. V době napsání tohoto článku je na stránkách ČNI pouze kratičký úryvek o podpoře a "podmíněném souhlasu".
V prvé řadě ISO norma pro formát dokumentů již existuje. Není žádný relevantní důvod jakoukoli ISO normu duplikovat další normou a také se to nikde neděje. Samotná formát OOXML má mnoho problémů, které znemožňují jeho rozumné implementování jako ISO normy. Některé příklady:
- - OOXML má dokumentaci dlouhou více než 6000 stran. To je na normu velice extrémní počet. (ODF má 600 cca stran)
- - OOXML nerespektuje již existující standardy pro formát data, času, matematických vzorců! Místo toho zavádí své vlastní. Toto je naprosto nepřijatelné. Tímto se OOXML dostává do příkrého rozporu s mnoha dalšími ISO normami, nikoli pouze té, týkající se vlastního formátu ODF.
- - OOXML využívá celou řadu proprietárních (uzavřených) specifikací Microsoftu. Nikde není garantováno, že implementací třetí firmou nedojde k porušení "duševního vlastnictví" Microsoftu.
- - K prostudování a schválení ODF jako ISO normy potřebovala ISO cca 3 roky. Vzhledem k délce a složitosti specifikace OOXML by při stejné pečlivosti posouzení potřebovala ISO cca 18 let, než by OOXML mohla prostudovat a schválit!
Kompletní seznam připomínek pana Jiřího Koska lze nalézt na veřejně dostupných stránkách ČNI a nebo zde:
Jak si může každý sám prostudovat, OOXML je pro schválení naprosto nevhodný a je kriticky nežádoucí, aby k tomu došlo. V Případě schválení této normy lze totiž hovořit o naprosté degradaci systému ISO, neboť jedné soukromé společnosti se podaří de-facto zakoupit si výsledek hlasování. Na to, jak to celé dopadne, můžeme jen čekat.
Chcete si k tomu přečíst něco více? Pár užitečných zdrojů přikládám na závěr:
Autor článku je externí spolupracovník redakce, názory v článku uvedené jsou názorem jeho autora a nemusí se ztotožňovat s názory redakce DDWorld.cz.
Pozn. By DD: Nemyslím, že bych měl k výše uvedenému cokoli dodávat. Pravdou je, že situace, kdy by de facto veškeré šíření informací zajišťovala jediná společnost pomocí svých uzavřených standardů je z principu špatná. Ohrožena, ab přímo znemožněna by pak byla svoboda výběru. Na co jiný formát, když si v něm nic nepřečtu? Je tedy více než jen v našem nejlepším zájmu prosadit takové normy, aby byly skutečně normami a standardy, které může užít vícero subjektů, tedy aby celosvětově stejný formát dokumentu nebyl vázán na software jediné společnosti. Že je něco ve standardizaci OOXML hodně špatně a přinejmenším podezřelé, musí být jasné snad už každému. Doufejme, že snad rozum zvítězí a podaří se uchovat informace ve standardu přístupném všem bez ohledu na to, jaký software třetí strany užívají ...
|
.doc v pohode otevru v OO takze to zase nemusis prehanet - to ze ses zaujatej proti MS si uz vsichni vsimli 
